Kabalisté objevili, že se naše touhy za potěšením vyvíjejí na pěti úrovních:

• První a nejzákladnější touhou je touha po jídle, zdraví, sexu a rodině.  Tyto touhy jsou nezbytné pro naše přežití.

• Druhou úrovní je usilování o bohatství. Zde si myslíme, že peníze zaručují přežití a kvalitní život.

• Třetí je honba za ctí a mocí. Tehdy nás těší kontrolovat sebe i ostatní.

• Na čtvrté úrovni se objevuje touha po vědění. Zde si myslíme, že nás znalosti učiní šťastnými.

• Ale pouze když se objeví pátá a poslední úroveň touhy, začneme být přitahováni k neznámému, „něčemu," co je mimo nás. Tady cítíme, že nám spojení s tímto neznámým „něčím"  může přinést větší a trvající naplnění a hledáme cesty, jak toto spojení uskutečnit. Tato touha po něčem vyšším je nazývána „touha po duchovnu."

Bolest nás tlačí dopředu. Když se cítíme v depresi, prázdní nebo zmatení, všechny zlé pocity se objevují, aby nás přinutily přemýšlet o jejich příčinách a úloze.

V našem světě vidíme pouze vnější skořápku reality. Nevidíme, co je skryto za přírodou, společností, lidmi či kosmem. A nemůžeme kontrolovat žádné z nich.

Jako u výšivky mohou být linky a nitě, pokrývající všechny části obrazu, vidět pouze z opačné strany. Nápodobně nevidíme spojení mezi událostmi v naší realitě, vidíme pouze, že se "něco náhle z nějakého důvodu stalo."

Jak mohu znát následky svých činů? Z ničeho nic dostanu ránu a nevím, jak se to stalo a odkud přišla. "Co jsem udělal špatně?" "Co jsem udělal, že si tohle zasloužím?" A dokonce "Co je smyslem toho všeho?"

Každý si může vyložit důvody své vlastní bolesti a bolesti ostatních jakkoliv chce. Ale každý bude souhlasit, že nás bolest nutí přemýšlet o jejím smyslu a příčině, což je z pohledu kabaly jedno a to samé.

Věda kabaly říká, že pro všechnu bolest je jen jeden důvod: aby nás přinutila ptát se po jejím smyslu. Tyto otázky pak můžeme použít, abychom se pozvedli z úrovně své pozemské existence, kde jsou příčiny skryty, do vyšší úrovně existence, kde je důvod bolesti odhalen.

Kabala nám tuto možnost dává: abychom objevili, že zde je zdroj života - vrchní Světlo, Stvořitel - a dosáhli splynutí s tímto zdrojem. Právě otázky o původu bolesti, důvodu utrpení a smyslu života, přivádějí člověka ke kabale.

Ten, kdo má touhu po duchovnu, se liší od toho, kdo hledá pozemská a lidská naplnění (tedy výše zmíněné fáze 1-4). Každý ví, jak naplnit pozemské lidské potřeby, ale když se probudí touha po duchovnu, nevíme nadále, jak ji utišit.

Většina dnešních lidí s touhou po duchovnu si ani nejsou vědomi, že ji mají. Někteří z těchto lidí s touhou po duchovnu si mohou dokonce samotné slovo „duchovno" hnusit, myslíce si, že to je něco nerealistického a nerealizovatelného. Nemusí ani věřit v Boha, nebo k němu mít kladný vztah. Takoví lidé své životy vnímají jako prázdné a beze smyslu, aniž by věděli, že tak tomu je kvůli této nové, vyvinutější touze po duchovnu, jež se v nich probouzí. Nejsou si vědomi, že to je příčina jejich nespokojenosti se životem.

Jako děti se mnoho lidí ptá samo sebe, „Proč žiji?" Ale jak roky plynou, jsme zaplavováni touhami a pokušeními, které nás odklání od této otázky, a potřeba najít pravdivou odpověď uvadá.

Nicméně v určitém bodě se probudí touha po duchovnu - a s ní otázky. Ti, kteří trvají na nalezení odpovědí, přijdou ke Kabale, jež byla navržena zvlášť proto, aby jim je poskytovala.