153. Mysl je důsledkem přání.

 Baal HaSulam, „Šamati“, článek 153

Uslyšel jsem 7 Ševata (18. Ledna 1948) v Tel Avivu

Mysl je důsledkem, zplodněním přání. Proto člověk myslí pouze na to, co si přeje a nemyslí na to, k čemu nemá přání. Například člověk nemyslí na den smrti ale naopak, vždy přemýšlí o věčnosti, protože si takovým přeje být. Vždy totiž myslí    na to, co si přeje.

     Ale rozum má mimořádnou roli a je schopen zvětšit přání. Jestli v člověku existuje malé přání, které není schopno projevit a dosáhnout toho aby bylo naplněno, pak silou mysli je člověk schopen ho zvětšit tak, že začne žádat své naplnění.

     Z tohoto vyplývá, že mysl pouze slouží přání a přání je základem, podstatou člověka. Pokud je přání velké, vládne pak nad menšími přáními. A pokud člověk chce zvětšit nějaké menší přání, pak to může udělat díky tomu, že stále myslí na toto přání. A v té míře, ve které bude myslet na toto přání, v té míře se zvětší. Proto je řečeno, že člověk se musí stále zabývat kabalou, protože takovým stálým úsilím v mysli, zvětší duchovní přání natolik, že začne převládat nad ostatními.