53. Omezení.

 «Šamati»

                                   Uslyšel jsem v sobotu večer 1 Sivana (4. Června 1943 г.)

Omezení je ve smyslu omezit sebe, svůj stav, aby si člověk nepřál víc (větších stavů – gadlut), а právě v tomto stavu, ve kterém se člověk nachází, je připraven zůstat navždy. A tohle se jmenuje věčné spojení. A není důležité, jak velký je ten stav, kterého člověk dosáhl. Může se přece nacházet i v tom nejnižším stavu, ale pokud mu to svítí věčně, pak se počítá, že je poctěn věčným spojením. Zatímco snaha k čemukoliv navíc se nazývá snaha k přebytku.

«A kdejaký smutek bude navíc». Smutek přichází k člověku pouze v důsledku snahy k přebytku. Proto je řečeno, že když Israel přišel obdržet Tóru, shromáždil je Mojžíš u úpatí hory. (Hora – «аr», pochází ze slova «irurim» – pochyby). Mojžíš je totiž přivedl k nejhlubším myšlenkám a pochopení – k nejnižšímu úrovni.

A pouze tehdy souhlasili bez váhání a pochyb zůstat v takovém stavu a postupovat v něm, jakoby se nacházeli v největším a dokonalém stavu, a přitom museli projevovat skutečnou radost, jak je řečeno: «Pracujte pro Stvořitele v radosti». Vždyť ve velkém stavu (gadlut) od člověka není třeba pracovat nad tím, aby byl v radosti, protože v tuto dobu radost se projevuje sama od sebe. A pouze ve stavu nedostatku (katnut) je zapotřebí pracovat nad tím, aby byl v radosti, bez ohledu na pocit nepatrnosti svého stavu. A tohle je velká práce.

Vybudovaní takového malého stavu (katnut) je základní úrovní ve zrození a tento stav musí být věčným. A velký stav (gadlut) – přichází pouze jako doplněk. Snaha člověka je nutná v základním, ale ne v doplňkovém.