JAZYK KABALISTŮ: VĚTVE
Když si něco myslíme či cítíme a přejeme si to sdělit někomu jinému, aby to mohl cítit také, používáme slova. V používání slov a jejich významů je zde obecný konsensus: když něco nazveme „sladkým,“ druhý člověk okamžitě pochopí, co myslíme, jelikož si představí stejnou chuť. Avšak jak věrně může tato představa sladkosti odpovídat naší? Jak můžeme nejlépe sdělovat své pocity, zatímco stále používáme slova? Pocity, které cítí kabalisté, jsou nad naší úrovní. Nicméně nám chtějí sdělit svůj úžas nad věcmi, které pro nás nemají význam. Dělají to skrze prostředky, převzaté z našeho světa: často slova, někdy hudební noty, a příležitostně jinými prostředky.
Kabalisté píší o svých zážitcích a pocitech ve vrchních světech. Píší o vyšších silách, a co tam objevují. Píší pro druhé kabalisty, jelikož je interakce studií mezi nimi tak esenciální a plodná. Jejich spisy jsou pak šířeny k těm, kteří ještě duchovno neucítili, těm, jejichž duchovno je stále skryto.
Jelikož v duchovních světech nejsou slova k popsání jejich duchovních pocitů, kabalisté nazývají tyto zážitky větvemi, slovem, převzatým z našeho světa. Proto je jazyk, používaný v knihách o kabale, nazýván jazykem větví. Je to jazyk, který si půjčuje slova z našeho světa a používáje je k identifikaci duchovních zkušeností. Jelikož má v duchovním světě vše ekvivalent ve fyzickém světě, každý kořen v duchovním světě má jméno a jméno své větve. A protože své pocity nemůžeme přesně popsat a nevíme, jak je změřit či srovnat, pomáháme si všemi druhy pomocných slov. Rabín Jehuda Ašlag píše ve své knize Talmud Eser HaSefirot (Studium deseti sefir, Část 1, Dívajíce se dovnitř):
…kabalisté zvolili speciální jazyk, na který může být odkazováno jako na „jazyk větví.“ V tomto světe se neodehrává nic, co by nevedlo ze svých kořenů v duchovním světě. Naopak, vše v tomto světě pramení v duchovním světě a pak sestupuje do tohoto světa. Kabalisté adekvátně našli připravený jazyk, jímž mohli svá dosažení jeden druhému snadno sdělovat ústně a budoucím generacím v písmu. Vzali jména větví z materiálního světa; každé jméno je sebevysvětlující a naznačuje svůj vrchní kořen ve vyšším systému světa.
Pro každou sílu a akci v tomto světě je zde síla a akce v duchovním světě, která je jeho kořenem. Každá duchovní síla koreluje pouze jedné síle, své větvi v materiálním světě.
O této přímé je psáno, „Není nic rostoucí dole, co nad sebou nemělo anděla, nutícího jej růst.“ Tedy v našem světě není nic, co by nemělo odpovídající sílu v duchovním světě. Kvůli této přímé korelaci, a protože duchovno neobsahuje jména – pouze pocity a síly bez pláště zvířete, minerálu, rostliny či řeči – kabalisté používají jména větví v tomto světě, aby jim definovali jejich duchovní kořen. Baal HaSulam dál píše:
Se všemi vysvětleními pochopíte to, co se občas v knihách kabaly objevuje jako terminologie, cizí lidskému duchu, zvláště v základních kabalistických knihách, Zoharu a knihách Ariho. Vyvstává otázka, proč použili kabalisté tak jednoduchou terminologii k vyjádření těch vznosných idejí? Vysvětlení je, že žádný jazyk na světě nemůže být přiměřeně použit, kromě speciálního jazyka větví, založeného na odpovídajících vrchních kořenech…Nemělo by být překvapující, pokud jsou občas používána divná vyjádření, jelikož v (této) záležitosti není volby. Záležitost dobra nemůže nahradit záležitost zla a vice versa. Vždy musíme sdělovat přesně (ten) kořen či incident, ukazující vrchní kořen, jak nutnost diktuje. Musíme také rozvíjet, dokud není nalezena přesná definice.
V kabale student opakuje základní ideje kabalistické moudrosti: „místo,“ „čas,“ „pohyb,“ „nedostatek,“ „tělo,“ „části těla“ či „orgány,“ „partner,“ „polibek,“ „objetí,“ atd., znovu a znovu, dokud uvnitř sebe necítí správný pocit pro každou ideu.
Poslední slovo: Mělo by být poznamenáno, že jsou zde někteří takzvaní instruktoři kabaly, kteří svým studentům sdělují chybné interpretace, Chyba pramení z faktu, že kabalisté psali své knihy za použití jazyka větví a používali slova z tohoto světa k vyjádření duchovních idejí. Ti, kteří nerozumí správnému použití tohoto jazyka, jsou pomýlení. Učí, že je zde spojení mezi tělem a duchovní Nádobou, například jakoby fyzickými činy člověk dělal něco duchovního. Větve jsou nedílnou součástí kabaly a bez jejich použití se člověk neučí pravou kabalu.