PŘEDMLUVA KE VĚDĚ KABALY
Tři hlavní koncepty
ה) ולפיכך צריכים לד' בחינות שבשם הוי"ה, הנקראות חכמה בינה ת"ת מלכות. כי בחי"א, הנקראת חכמה, היא באמת כל כללותו של הנאצל, אור וכלי. כי בו הרצון לקבל הגדול עם כל כללות האור שבו, הנקרא אור החכמה או אור החיה, כי הוא כל אור החיים שבהנאצל המלובש בהכלי שלו.
אמנם בחינה הא' הזו נבחנת לכלו אור, והכלי שבה כמעט שאינו ניכר, כי הוא מעורב עם האור ובטל בו כנר בפני האבוקה. ואחריה באה בחי"ב. והוא, כי כלי החכמה בסופו הוא מתגבר בהשואת הצורה לאור העליון שבו. דהיינו שמתעורר בו רצון להשפיע אל המאציל, כטבע האור שבתוכו, שהוא כולו להשפיע.
ואז ע"י הרצון הזה שנתעורר בו, נמשך אליו מהמאציל אור חדש, הנקרא "אור חסדים". ומשום זה כמעט שנפרש לגמרי מאור החכמה, שהשפיע בו המאציל. כי אין אור החכמה מקובל רק בהכלי שלו, שהוא הרצון לקבל הגדול בכל שיעורו. באופן, שהאור וכלי שבבחי"ב משונים לגמרי מבחי''א. כי הכלי שבה הוא הרצון להשפיע, והאור שבה נבחן לאור החסדים, שפירושו אור הנמשך מכח הדבקות של הנאצל בהמאציל. כי הרצון להשפיע גורם לו השואת הצורה למאציל. והשואת הצורה ברוחניות הוא דבקות.
ואחריה באה בחינה ג'. והוא כי אחר שנתמעט האור שבהנאצל לבחינת אור חסדים בלי חכמה כלל, ונודע שאור החכמה הוא עיקר חיותו של הנאצל, ע"כ הבחי"ב בסופה התעוררה והמשיכה בקרבה שיעור מאור החכמה, להאיר תוך אור החסדים שבה. והנה התעוררות הזו המשיכה מחדש שיעור מסוים מהרצון לקבל, שהוא צורת כלי חדש, הנקרא בחינה ג' או ת"ת. ובחינת האור שבה נקרא "אור חסדים בהארת חכמה". כי עיקר האור הזה הוא אור חסדים, ומיעוטו הוא אור חכמה.
ואחריה באה בחינה ד'. והוא כי גם הכלי דבחי"ג בסופו התעורר להמשיך אור חכמה במילואו, כמו שהיה בבחי"א. ונמצא התעוררות הזו היא בחינת השתוקקות, בשיעור הרצון לקבל שבבחי"א ונוסף עליו. כי עתה כבר נפרד מאור ההוא. כי עתה אין אור החכמה מלובש בו, אלא שמשתוקק אחריו. ע"כ נקבע צורת הרצון לקבל על כל שלימותו. כי אחר התפשטות האור והסתלקותו משם, נקבע הכלי. וכשיחזור אח"כ ויקבל בחזרה את האור, נמצא הכלי מוקדם להאור. וע"כ נבחנת בחינה ד' הזאת לגמר כלי. והיא נקראת "מלכות".
5) Jak je uvedeno výše, tvorba se vyvíjí podle čtyř fází, Behinot, zakódovaných ve jménu HaVaJaH a nazývaných Chochma, Bina, Tifferet a Malchut. Behina Alef (1) se nazývá “Chochma,” jež obsahuje jak světlo, tak nádobu, udělané z ‘vůle přijímat.’ Tato nádoba obsahuje celé světlo, nazývané Ohr Chochma (světlo moudrosti) Ohr Chaja (světlo života), protože to je celé světlo života uvnitř tvorby.
Nicméně na Behinu Alef je stále pohlíženo jako na světlo a nádoba v ní se ještě neprojevila, existujíce potenciálně. Je stále ve stavu sebe-rušení, neoddělitelně spojená se světlem. Poté vejde v bytí Behina Bet (2), protože na konci svého vývoje si Chochma přála získat rovnocennost vlastností se světlem, které je v ní. Probudila se v ní “touha odevzdávat” Stvořiteli.
Přirozenností světla je čistá ‘touha dávat.’ Jako odpověď na probuzení té touhy seslal Stvořitel nové a odlišné světlo, nazývané „Ohr Chasadim“ (světlo milosrdenství). Proto se Behina Alef téměř úplně zbavila Ohr Chochma, daného Stvořitelem. Ohr Chochma může být přítomna pouze ve správné nádobě, tj. ‘touze přijímat.’ Jak světlo, tak nádoba jsou v Behině Bet zcela odlišné těm v Behině Alef, jelikož v Behině Bet je nádoba “touha odevzdávat” a světlo je Ohr Chasadim. Ohr Chasadim je potěšení z bytí jako Stvořitel.
“Touha odevzdávat” vede k rovnocennosti vlastností se Stvořitelem, což v duchovních světech vede k splynutí s ním. Pak se vynoří Behina Gimel. Poté, co světlo uvnitř tvorby přejde na úroveň Ohr Chasadim v téměř úplné absenci Ohr Chochma (jelikož víme, že v tvorbě je Ohr Chochma hlavní životní silou), Behina Bet cítila svůj nedostatek. Na konci svého vývoje přitáhla část Ohr Chochma, aby (ta) mohla začít svítit uvnitř jejího Ohr Chasadim.
Za tímto účelem znovu probudila část své vnitřní touhy přijímat a zformovala novou nádobu, nazývanou Behina Gimel nebo Tifferet. Světlo uvnitř ní je Ohr Chasadim se světélkováním Ohr Chochma, protože hlavní částí tohoto světla je Ohr Chasadim, Ohr Chochma je méně podstatná. Behina Dalet ji následuje, protože nádoba Behiny Gimel chtěla na konci svého vývoje přitáhnout také Ohr Chochma, ale tentokrát ji chtěla všechnu, jako to bylo v Behině Alef.
Ukazuje se, že tato probuzená touha vede k situaci, kde Behina Dalet cítí vášnivou touhu, kterou měla Behina Alef. Navíc nyní, poté, co jednou vyloučila světlo, tvorba ví, jak zlé to je, takže si toto světlo přeje mnohem víc než ve svém předchozím stádiu Behina Alef.
Emanace světla a jeho následné vyloučení tedy vytvářejí nádobu. Pokud nádoba nyní znovu přijme světlo, bude světlo předcházet. Behina Dalet je tedy v tvorbě nádoby, zvané Malchut, konečnou fází.
Proč se důvodem pro přání Kli dávat stalo světlo samo? V naší přírodě pozorujeme zákon: každá větev touží být jako její kořen. Proto jakmile přišlo světlo Chochma, Kli jej přijal. Avšak když cítil, že světlo přišlo od Dárce, přál si být jako Zdroj a nepřijímat. Znamená to, že z Keteru přichází dvě činnosti:
a) touha věnovat tvorbě potěšení, což vytvořilo ‘touhu přijímat,’ a to je Behina Alef.
b) touha odevzdávat působí v tvorbě, protože ta cítí, že světlo, které přijímá, pochází z touhy nadřazeného dárce, a tak chce také dávat.
Můžeme takový příklad vidět v materiálním světě. Jeden člověk dá druhém dárek a druhý jej přijme. Pak začne přemýšlet a pochopí: “On je dárce a já jsme přijímající! Neměl bych si to vzít!” Proto dárek vrátí. Na počátku, když dárek dostal, byl pod vlivem dárce a necítil, že je přijímajícím. Avšak po přijetí začal cítit, že je příjemce, což jej přinutilo dárek odmítnout.
Je nezbytné zdůraznit, že tento člověk má ‘touhu přijímat,’ protože na počátku dárek přijal. Ale nežádal o to! Proto se to nenazývá Kli. Kli je stav, ve kterém jeden cítí, že je zde potěšení, prosí a dovolává se dárce, aby mu je dal.
Proč je Aviut Bina větší než Chochma, tj. Proč má větší ‘touhu přijímat,’ ale přeje si jen dávat? Chochma je nádoba, která ještě necítí, že přijímá; dárce ji úplně kontroluje. Nicméně Bina se již cítí jako přijímající; proto je její Aviut větší.
Jsou dva druhy světla:
a) Světlo Smyslu stvoření, zvané “Ohr Chochma” pochází od Stvořitele (“touhy věnovat” tvorbě); je to Behina Alef.
b) Světlo Nápravy, zvané “Ohr Chasadim,” které se šíří díky tvorbě; je označováno jako Behina Bet.
Jak může člověk říct, že se Ohr Chasadim šíří díky tvorbě? Není zdrojem světla a potěšení Stvořitel? Je to protože Stvořitelovo potěšení k tvorbě přichází kvůli jejímu splynutí se Zdrojem potěšení.
Počátek tvorby nastane následovně:
Světlo přichází ze Stvořitele, Ohr – potěšení. Emanace světla od Stvořitele se nazývá nultá fáze (0), neboli kořen (Šoreš).
Světlo vytváří Kli, který je schopen cítit, absorbovat všechno potěšení, obsažené ve světlu. Představme si, že Stvořitel chtěl tvorbě dát 1kg potěšení. V tom případě měl vytvořit “touhu přijímat” to potěšení (Kli) s kapacitou 1kg, která by celou rozkoš mohla absorbovat.
Takový stav Kli, jsouce zcela naplněného Stvořitelovým světlem, se nazývá fáze Alef (1). Tato fáze je charakterizována touhou přijímat potěšení. Světlo, nesoucí potěšení, se nazývá “Ohr Chochma.” Kli v té fázi přijímá Ohr Chochma; proto je fáze sama nazývána „Chochma.“
Kli přijímá Stvořitelovo světlo, cítí absolutní potěšení a získává jeho vlastnost – ‘touhu dávat,’ těšit. Výsledkem toho místo aby přijímal, Kli si nyní přeje dávat a přestává přijímat světlo. Jelikož se v Kli objeví nová touha, opačná té původní, přechází do nového stavu, což ja fáze, nazývaná Bet (2), ‘touha dávat‘ neboli Bina.
Kli přestal přijímat světlo. Světlo pokračuje v interakci s Kli a říká mu, že odmítáním přijímání světla ani nenaplňuje Účel tvorby, ani Stvořitelovu touhu. Kli tuto informaci analyzuje a přichází k závěru, že opravdu nanaplňuje Stvořitelovu touhu.
Co víc, Kli cítí, že světlo je vitální silou, a že se bez něj neobejde. Proto se Kli, stále chtějící dávat, rozhodne začít přijímat esenciální porci světla. Ukazuje se, že Kli souhlasí s přijetím světla ze dvou důvodů: za prvé, protože chce vyhovět Stvořitelově touze, tento důvod jsouce hlavním; a za druhé, cítí, že bez světla nemůže doopravdy existovat.
Objevení nové, ačkoliv nepatrné “touhy přijímat” světlo do Kli, vytváří novou fázi, která je zvána Behina Gimel (3), neboli Zeir Anpin.
Zatímco ve fázi Gimel zároveň dává a trochu přijímá, Kli si začne uvědomovat, že Stvořitelova touha je naplnit Kli světlem úplně, takže se z něj (Kli) může být schopen těšit nekonečně. Jelikož Kli již získal trochu světla Chochma, nezbytného pro jeho existenci, rozhodne se nyní, přijmout zbytek světla. To je Stvořitelovou touhou a Kli začne znovu přijímat Stvořitelovo světlo způsobem, jakým to dělal ve fázi 1.
Nová fáze se nazývá Behina Dalet (4). Liší se od fáze 1 v tom, že nezávisle vyjádřila svou ‘touhu přijímat.’
První fáze byla naplněna světlem Stvořitelovy touhy nevědomky. Neměla svou vlastní touhu. 4. fáze se nazývá „království tužeb“ nebo Malchut. Tento stav, Malchut, se nazývá „svět Nekonečna“ (Olam Ejn Sof) – nekonečná, neomezená touha přijímat potěšení, být naplněn světlem.
Behinat Šoreš (0) je Stvořitelovou touhou vytvořit tvorbu a dát ji maximum potěšení. V této fázi je, jako v semeni či v embryu, obsažena veškerá následná tvorba od svého počátku do konce, zahrnujíce Stvořitelův přistup k budoucí tvorbě.
Behinat Šoreš (0) je Myšlenka celé tvorby. Všechny následné procesy jsou pouze realizací této Myšlenky. Každá následná fáze je logickou důsledkem té předchozí. Vývoj pokračuje shora a každá předcházející fáze je “vyšší” než ta následující, tj. Předcházející fáze zahrnuje všechny následující.
V průběhu tohoto vývoje od Stvořitele dolů do našeho světa, přicházejí v bytí nové úrovně; vše se vyvíjí z dokonalého na nedokonalé. Stvořitel vytvořil světlo, potěšení, ze Sebe, ze své Esence. Proto se říká, že světlo je stvořeno “Ješ mi Ješ (Yesh mi Yesh) ” (existující z existujícího), tj., že světlo existovalo stále. Avšak s objevením fáze 1 touhy přijímat potěšení je nádoba, Kli, zvána “Ješ mi Ajn (Yesh mi Ayn)” (existující z neexistujícího), tj. Stvořitel ji udělal z ničeho; protože ve Stvořiteli nemůže být ani sebemenčí „touha přijímat.“
První nezávislá touha tvorby se objevuje ve fázi dvě. V této fázi se objevuje poprvé “touha odevzdávat.” Tato touha se objevila pod vlivem světla, které bylo přijato od Stvořitele, a byla již obsažena v Myšlence Stvoření. Avšak Kli ji cítí jako svou vlastní, nezávislou touhu. Stejné platí pro pro naše touhy: všechny jsou sesílány shora, od Stvořitele; ale my je považujeme za své vlastní.
Ve fázi dvě, cítěním ‘touhy dávat’, opačné k ‘touze přijímat,’ přestane Kli cítit potěšení z přijímání, přestane vnímat světlo jako potěšení. Světlo se odfiltruje a nechává jej prázdným.
Ve fázi jedna byla vytvořena touha přijímat potěšení. Je to jediná touha, která je ve Stvořiteli nepřítomná. Právě tato samotná touha je tvorbou. Následně jsou zde v celém Univerzu pouze variace této touhy fáze 1; touhy přijímat potěšení buď z přijímání nebo z dávání, nebo z kombinace těchto dvou tužeb. Kromě Stvořitele je zde jen jedna věc – touha přijímat potěšení.
Nádoba (Kli) chce vždy přijímat. Materiál, ze kterého je udělána, se nemění. Člověk tomu může porozumět pouze, když si uvědomí zlo a pochopí svou egoistickou podstatu. Vše, co je začleňeno do naší přirozenosti; v každé buňce v našem těle není nic víc než touha přijímat potěšení.
Fáze dvě, nyní prázdná, přestane cítit, že existuje; je vytvořena světlem a jsouce bez něj, cítí se jakoby umírala. Proto touží přijmout aspoň trochu Stvořitelova světla. Potěšení z přijímání světla se nazývá „Ohr Chochma,“ zatímco potěšení z dávání se nazývá „Ohr Chasadim.“
Fáze dvě (Bina) chce dávat, ale shledává, že nemá co dát, že bez Ohr Chochma “umírá.” Proto se rozhodne přijmout trochu Ohr Chochma.
To je to, co představuje třetí fázi, Behinu Gimel (3). V této fázi jsou v nádobě dvě odlišné touhy: “touha přijímat” a ‘touha odevzdávat.’ Ale ‘touha dávat‘ převládá. Navzdory faktu, že nemá nic, co Stvořiteli věnovat, ‘touha dávat’ v ní stále existuje. Tato touha je naplněna světlem Chasadim. Má také trochu světla Chochma, které naplňuje ‘touhu přijímat.’
Čtvrtá fáze, Malchut, je postupně zrozena z třetí. „Touha přímat“ sílí, vytlačujíce ´touhu dávat,´ a po chvíli zůstává “touha přijímat” jako jediná. Proto je tato fáze nazývána “Malchut,” tj. království tužeb, touha absorbovat vše, celé potěšení (Ohr Chochma).
Tato fáze je dokončením tvorby, a jelikož vše přijímá nekonečně, nazývá se “světem Nekonečna.”
Toto jsou čtyři fáze Přímého Světla, přicházejícího od Stvořitele. Zbytek tvorby, všechny světy, andělé, Sefirot, duše – vše je pouze částí Malchut. Jelikož Malchut touží být jako fáze, ji předcházející, celá tvorba je odrazem těchto 4 fází.
Porozumět tomu, vysvětlit, jak jsou tyto čtyři fáze zrcadleny v každém ze světů, jak to ovlivňuje náš svět; jak je my tím, že aktivně pracujeme s pomocí odezvy shora, můžeme ovlivňovat a zapojit se do obecného procesu Univerza; to je účelem vědy, zvané kabala. Náš cíl je pochopit to všechno.