Neviditelné spojení

M.Fatejeva

Na jedné planetì žil-byl zlý král. Ubližoval dìtem I dospìlým, všechny nenávidìl, byl podlým a zlým tiranem.

Jednoho letního dne se král podíval z okna a uvidìl u stìn svého paláce poutníka, kolem kterého se shromáždil dav. Poutník nìco lidem vyprávìl, lidé reagovali smíchem. Zlému králi se ten smích a radost nelíbila. Pøikázal strážcùm chytit toho èlovìka a zavøít jej do vìzení. Tak i bylo provedeno.

Skonèil den a král šel spát, pohodlnì se uložil do nadhérné postele, zavøel oèi. Zaèaly se mu zdát sny, vyobrazovali se pøed nim obrázky, jak najednou uvidìl král  poutníka.

Co dìláš v moji ložnici – zakøièel pobouøenì král – ty musíš být zavøený ve vìznici?!

Nemusím – mazanì se usmál poutník – nejsem obyèejný èlovìk, jsem mág. A proto se vypravíme na putování.

Stráže!!! –s úžasem zakøièel král, ale bylo pozdì. Vše se zamotalo pøed oèima a ložnice zmizela..

Octnul se ve velkém krásném mìstì, kolem bylo plno lidí. Ale nìco bylo divného na tomto obraze. Rozkoukal se a král uvidìl, že všichni lidé jsou propojeni mezi sebou tenkými, svítícími nitkami. Více toho, stejné nitky se táhly od lidí ke zvíøatùm a rostlinám.

Co to je? – s údivem se zeptal král. Snadno procházel pøes tyto nitky, jako skrz paprsek svìtla, nepoškozujíc je.

To je spojení mezi vším existujícím na planetì. Všichni její obyvatelé jsou závislí jeden na druhém,

od nich jsou závislí zvíøata a rostliny. Jsou èástí jednoho organizmu. Tyto nitky – to je energie dobra a lásky, která umožòuje žít všem spokojenì a šastnì. Toto spojení znièíš zlobou, nenávistí, zákeøností, chamtivostí, lidé na sebe pøivolají neštìstí a smutek. Zachováním se špatnì, tøeba jen k jednomu èlovìku, lze vyvolat záhubu a neštìstí mnoha lidí, zahubit zvìø a rostliny – znièit život.

To je hloupost – vykøikl zlý král – a co je to vùbec za planetu?!

Je to tvoje planeta – odpovìdìl mág – Jednoduše, dal jsem ti možnost uvidìt to co je neviditelné, ale existuje to. Vytváøejíc zlo, nièíš nejen okolní svìt, ale konec koncùm ,znièíš i sebe.

Hloupost! Takové nemùže být: - zakøièel král. V tento okamžik, zrovna procházeli pøes most a zlý král shodil jednoho z kolemjdoucích do øeky, kvùli tomui, že tento spìchal a nechtenì strèil do krále. Mag vyèítavì zakroutil hlavou, mávl rukou a…

Král se probudil ve své ložnici, mìl mizernou náladu. Ihned poslal stráže do vìznice, aby provìøili poutníka-mága. Ale vìznice byla prázdná. Mág zmizel. Zlý král v zuøivosti si nechal zavolat kata, aby popravil strážné. Ale zjistilo se, že kat oslepl. Oslepl proto, že brzy ráno kolem planety proletìla ohnivá hvìzda, díky, které pøišel o zrak každý, kdo se na ní podíval. A podívali se skoro všichni, vzhledem tomu, že lidé ráno, s východem slunce odcházeli do práce, jak to požadoval král.

Kde byli astrologové?!!! – zuøivì køièel král. Za nìjakou dobu se vyjasnilo, že astrologové vìdìli o ohnivé hvìzdì a tak poslali kurýra, aby všechny varoval. Ale toho kurýra nìkdo shodil z mostu do øeky a ten se utopil.

Vìtšina obyvatel planety ztratila zrak. Oslepli stážci poøádku, oslepli metaøi a na ulicích mìst byl chaos. Slepí rolníci nemohli pracovat na polích a starat se dobytek. Domácí zvíøectvo ,z hladu uteklo do lesa a tam zdivoèelo. Všechny kvìtiny zvadly, protože je nikdo nemohl zalejvat. Sady byly prázdné. Nikdo nemohl pracovat, nikdo nemohl vyrábìt zboží, nikdo nemohl obsluhovat krále. Planetu zachvátil dìs.

Hladový, vylekaný a nešastný král se zavøel ve svých komnatách. A najednou uvidìl Mága, Zlý král vyskoèil a chtìl se na nìj vrhnout, a najednou uvidìl svítící ni, spojující je oba.

Tak to je všechno pravda? – v užase, chytil se za hlavu ,pravil král.

Ano, je to pravda – odpovìdìl mág. – Nyní sám vidíš, jak je vše propojeno, jak jsme závislí jeden na druhém. Dal jsem ti možnost to uvidìt. A ty jsi, co udìlal?

A co nyní mám dìlat? – køièel král – jak to mám všechno vrátit zpìt?!!

Ale mág se jen pousmál a zmizel…vypaøil se ve vzduchu.

Kral se probral, stojíc u okna. Za oknem byl letní den, kolem se procházeli lidé, vše bylo jako obyèejnì. Zahlédl u zdi svého paláce poutníka, kolem kterého se shromáždil dav. Poutník jim nìco vyprávìl a lide reagovali smíchem.

Stráže! – zakøièel král a na vteøinu stuhnul – bìžte k tomuto èlovìku, nabídnìtì mu støechu a jídlo. A zeptejte se, zda ještì nìco nepotøebuje,

Jakmile to jen doøekl, tak uvidìl, že všichni kolem jsou propojeni svítícími se nitkami. A když tyto nitky svítí, proudí po nich energie dobra a lásky. Znamená to, že budou všichni žít dobøe, dlouho a šastnì. V dobrotì a radosti, v souladu a lásce.

Kresby: M.Gonoposkij