Základní části vědy kabala

Kabalisté jsou stejní lidé, jako my všichni. Jsou ovšem vyzbrojeni odpovídající metodikou a vykonali nad sebou takovou práci, že začali pociťovat vnější objektivní svět. Právě toto vysvětlují kabalisté ve svých pracích, kde seznamují nás se systémem duchovních světů. Podobně jako každá věda má kabala teoretickou a praktickou stránku, v níž existuje vlastní jazyk, aparát pochopení, samostatné nástroje výzkumu, využití experimentů a srovnávajících analýz.

Dohromady existuje pět světů, pět úrovní poznání. Všechny tyto úrovně poznání (jak je popisuje „Kniha Zohar“, která je základním kabalistickým zdrojem)  jsou přítomni v nitru člověka a jsou sestaveny dle jednotného schématu. Každý z těchto světů je následkem předcházejícího. Vše, co existuje v našem světě – jakýkoliv atom, buňka, organizmus – má svůj kořen, prototyp v duchovních světech. Ve vyšších světech neexistuje materiální pojetí, existují tam pouze síly rodící objekty našeho světa a naše pocity.

Mezi silou vyššího světa (příčina, kořenem) a jeho následkem (větví) existuje v našem světě přesné určené spojení. Proto jakýkoliv kořen nahoře můžeme zobrazit za pomocí větví v našem světě. Na tomto principu je založeno předávání informací, které nazýváme „jazyk větví“, za jehož pomocí jsou vytvořeny základní kabalistické práce („Kniha Zohar“, „Strom Života“ a další).

Kabala má tři základní části, v každé z nich se hovoří o pochopení „Společného Zákona vesmíru“. Existuje i část zkoumající postupný sestup světů a impulzů až do našeho světa. Zabývá se výzkumem, výhradně vyšších světů:  jejich funkčností, řízením, působením na nás. Tím, jak svými činy působíme na vyšší světy a jaká je jejich zpětná reakce.

Další část kabaly se věnuje metodice vývoje duše, vnitřní části člověka, patřící vyššímu světu. Tato část nemá nic společného s vitální, životní sílou našeho organizmu, která je stejná v tělech lidí a zvířat.

Všechny procesy spojené se sestupem duše do fyzického těla, výstupem z něj po biologické smrti a sestupem do nového těla se nazývají „koloběhem duše“. Ve vztahu k tělům tento pojem neexistuje.

Část kabaly, ve které je rozpracován matematický aparát pro popis duchovních procesů, umožňuje kabalistovi zkoumat jejich působení na sebe, analyzovat, gradovat, srovnávat seshora přicházející signály a vlastní reakce na tyto procesy.

Matematický aparát kabaly se skládá z:

- gematrií – číselných záznamů (sestavených z písmen) duchovních stavů světů a duší
- grafů stavu a závislosti vzájemných vlivů duchovních světů a duše
- tabulek, matric různých zapojení vlastností světů a duší.

Jako výsledek pochopení vyšších duchovních světů z úrovně našeho světa začíná člověk pociťovat jednotný systém a jednotný úmysl stvoření. Ovšem, ještě před tím, než pocítil přítomnost duchovního prostranství, když teprve začal studovat kabalu, začíná člověk chápat, že bez nabytí dodatečného smyslového orgánu nedokáže vyjít za hranice svého světa.

Konečným cílem studia dané vědy je: získání nejvyššího požitku, dosažení dokonalosti své existence, absolutní poznání. Následkem tohoto je úplná rovnováha mezi vnitřním systémem (duší člověka) a vnějším, nazývaném „Stvořitel“.

Během tisíciletí existence našeho světa, se každá generace lišila od předešlé větším egoistickým charakterem duší. Jelikož pochopení Stvořitele nebo Vyššího Zákonu přírody probíhá v samotné duši, tak jak se tyto duše kvalitativně mění, tak se shodně mění i metodika pochopení duchovních světů.