Mýty o kabale

V této části si povíme o všemožných mýtech a omylech provázejících kabalu po dobu tisíců let. Co všechno se jenom nevydávalo pod názvem kabala. Byly to např. magické rituály, do kterých se zasvěcovali jen vysoce vzdělaní a skutečně věřící judaisté mužského pohlaví, kteří dovršili 40 let věku. Byly to i výklady z karet a z lógru kávy, žonglování s čísly (geometrie, numerologie), kamea a amulety, červené nitě, dýchací cvičení, a dokonce i rituální tance.

Podíváme se na nejrozšířenější stereotypy, které lidem brání v tom se přiblížit k vědě kabale.

Mýtus 1.  Kabalu nelze studovat do věku 40 let.

Odpověď: Od doby velikého kabalisty ARI neexistují žádná omezení pro studium kabaly. Můžou ji studovat všichni, dokonce i děti. Veškeré zákazy existovaly pouze do 16. století. O těchto se usnesli sami kabalisté. Tímto ochraňovali lidí, jejichž duše stále nedosahovaly odpovídající úrovně svého vývoje a tak byli přijímáni za žáky jen ti, jež prošli přísným výběrem.

V současné době milióny lidí pociťují potřebu kabaly. Tento proces již není možné zastavit. Touha ke Stvořiteli je přirozeností stvoření a nyní se projevuje stále zřetelněji. Touha definuje vše. Pokud člověk po něčem touží, znamená to, že již na to vyzrál a žádný zákaz pro něj neplatí.

Obecně když se v kabale něco „nesmí“, nebo je „zakázáno“ – znamená to, že je to prozatím „neuskutečnitelné“. Vlastně, zákaz studia kabaly ve skutečnosti znamená „Nemůže studovat kabalu z důvodu nepřítomnosti touhy.“

Mýtus 2.  Kabala je mystickým učením judaismu, které se obyčejně spojuje s okultním věděním.

 „Kabala“ v překladu z hebrejštiny znamená „získávání“, tj. získávání sice zvláštních vědomostí, které jsou ale dostupné každému člověku. Kdysi tato věda skutečně byla utajována. Zrodila se na území Mezopotámie přibližně před čtyřmi tisíci lety v Babylonské době. Zakladatelem kabaly byl obyvatel starodávného města Ur Chaldejský, Abraham. Objevil možnost pochopení té oblasti univerza, která je člověku ve vnímání pěti přirozených smyslových orgánů nedostupná. Dokázal ovládnout tuto vědu, vytvořil skupinu příznivců a předal žákům svůj způsob vnímání skryté od nás části jsoucna. Od té doby bylo toto tajné vědění předáváno z generace na generaci prostřednictvím velmi omezeného počtu přívrženců.

Toto vědění se předávalo ústně od učitele k žákovi. V průběhu historie až po naše století existoval jen velmi omezený okruh kabalistů. V současnosti je tomu úplně naopak – kabala získává stále větší ohlas díky tomu, že si lidé přejí se o ní dozvědět co nejvíce, studovat ji a tyto vědomosti používat. Zvlášť v dnešní době celkové krize jsou nám tyto vědomosti nesmírně prospěšné.

Mýtus 3.  Kabala vyžaduje víru stejně jako jiná náboženství.

Odpověď: Kabala je absolutním protipólem víry, nemá nic společného s náboženstvím a jakýmkoliv druhem víry. Jde o metodu, založenou na čistém experimentu.

Člověk si osvojuje realitu, zpracovává informace přiváděné do mozku s pomocí pěti smyslových orgánů, využívá k tomu i technická zařízení, která rozšiřují dosah těchto orgánů. Avšak k tomu, abychom mohli zkoumat oblast našeho světa, která je nám běžně nepřístupna, je třeba v sobě vyvinout šestý smyslový orgán.

Za pomoci tohoto dodatečného senzoru začíná člověk vnímat skrytou část univerza a zkoumat ji podle stejných zákonů a pravidel, jež jsou běžné pro jakoukoliv akademickou vědu. K tomu, aby výsledek byl co nejvěrohodnější, využívají kabalisté rekurentní (opakovatelné) pokusy a způsoby předávání vědomostí. Jedinou odlišností kabalisty od jiných vědců je to, že než začne s bádáním, musí v sobě vyvinout nový smyslový orgán.

Mýtus 4.  Využití kabalistických vědomostí pro úspěch v byznysu.

Odpověď: Studujíc původní kabalu dle tisíce let existujících zdrojů, nezískáte návod na úspěšnost ve všedním životě s jeho využíváním egoistických vlastností a přání.

Kabala neslibuje člověku žádné lákavé perspektivy v jeho denní egoistické existenci, ve které touží po úspěšném zaměstnání, výhodném manželství, rychlém zbohatnutí nebo velké moci. Nezaručuje ani pevné zdraví. Zkrátka si svým studiem kabaly neukojíte žádné egoistické touhy.

Musíte jasně pochopit, že zázraky neexistují. Kabala čeká, až lidstvo pochopí, že nemá žádné vnitřní prostředky, aby najednou zázračným způsobem vykonalo něco neuvěřitelného či kouzelného.

Pokud doopravdy budete chtít pochopit smysl života, a uvidět správný způsob jednání – na oplátku získáte věčnost a dokonalost. Ale získáte to pouze v případě, pokud se nebudete ptát: „Jak si mohu co nejvíce urvat z tohoto světa?“, ale začnete přemýšlet na vyšší úrovni: „Co mu mohu dát já?“ Lidstvo k tomuto stavu dospěje, jakkoliv fantastické a nepravděpodobné se to teď může zdát. K tomu nás přivede právě náš egoizmus.

Mýtus 5.  Kabala předpovídá budoucnost lidstva.

Odpověď: Kabala dokazuje, že pokud nezačneme plnit program naší nápravy, tak nás čeká možnost vypuknutí třetí a čtvrté světových jaderných válek. Následkem bude to, že zůstane na světě jen několik milionů lidí, ale program stvoření stejně bude následně splněn. Tito lidé v sobě spojí všechny duše. Nejde o počet našich těl, ale o kvalitu duší, které musí docílit nejvyšší úrovně existence naprogramované přírodou. Kabala hovoří o tom, že konečný cíl je předurčen a je naprosto příznivý. Ovšem, cesta k tomuto cíli je závislá pouze na vůli samotných lidí. V současné době, zvlášť na stávající etapě, se lidstvo nachází na té úrovni vývoje, kde může a musí zvolit – ubírat se ke konečnému cíli pohodlnou nebo krutou cestou.

Ani jeden kabalista nemůže předem propočítat tuto cestu, kterou se nyní bude ubírat vývoj lidstva, protože ji určuje svobodná vůle lidstva. Kabalisté hovoří o variantách vývoje, které mohou vzniknout v důsledku toho či onoho působení člověka na svět. Ovšem samotný výběr cesty není znám a předpovědět jej není možné, je závislý na naší svobodné volbě.

Mýtus 6.  V kabale existuje rituální činnost a obřady.

Odpověď: Žádná rituální činnost, obřady a vnější mechanické praktiky kabala neobsahuje. Pokud něco podobného pozorujete, lze s jistotou říci, že nejde o autentickou kabalu. To samé se vztahuje na žonglování s číselnými významy slov, obrázky sefirot, kartami Taro. Jakékoliv vyobrazení není nic jiného, než příruční materiál.

Kabala je pochopení Stvořitele každým člověkem osobně.

Přeje li si někdo vám prodat kamea, zvláštní amulety, může to sloužit pouze obohacení prodávajícího. Ovšem, pokud stejně jako indiánský domorodec věříte v sílu amuletů, může vám to čistě psychologicky pomoct. V kabale, stejně jako v jakémkoliv akademickém systému vědomostí, neexistuje žádná mystika. Kabala je věda. Je to přírodověda, zkoumající celý univerzum a nejen náš svět, jak je tomu u ostatních věd.

Duchovní vývoj je možný jen prostřednictvím touhy napravit sebe, svoje záměry, nikoliv zdokonalováním mechanické činnosti.

Mýtus 7. Kabalisté připisují zvláštní význam amuletům, svaté vodě a červeným nitkám jako prostředkům zlepšení života.

Odpověď: Kabala nepoučuje člověka o ničem, co se děje v našem hmotném světě, a proto je nepoužitelná jako prostředek ke zbohatnutí, dosažení úspěchu či uznání. Kabala je nám dána proto, aby povznesla člověka z vnímání tohoto světa do vnímání světa duchovního (reality, která je pociťována v dodatečném smyslovém orgánu, v duši). Proto jakékoliv metody využívané člověkem ke své úspěšné existenci v tomto světě, nejsou skutečnou kabalou.

Definici kabaly najdeme v článku „Podstata vědy kabaly“ Baal Sulama, který je nepopíratelnou autoritou v této oblasti. Píše toto:

„Věda kabala představuje kauzální pořadí sestupu Vyšších sil, které se podřizuje stálým a absolutním zákonům. Tyto zákony jsou propojeny mezi sebou a jsou zaměřeny na odhalení Vyšší řídící síly (Stvořitele) člověku v tomto světě.“

To, že amulety a zaklínadla jsou zakázány, bylo řečeno ještě ARI. Nelze je používat, protože tímto přivádíme člověka do omylu. Člověku se zdá, že v těchto předmětech se nacházejí nějaké nadpřirozené síly, kdyžto ve skutečnosti je veškerý efekt založen jen na psychologickém působení.

Člověk chce mít pocit bezpečí, jistoty. Existuje mnoho pověr kolem všeho, co je spojováno s úspěchem a štěstím, tam kde není možné předem vědět výsledek. V těchto případech člověk využívá jakékoliv metody k překonání své psychologické nejistoty. Ano, pomáhá mu to překonat těžkosti a v tomto smyslu je jeho činnost absolutně oprávněna. Musíme však pochopit, že tyto síly člověk získává ne působením nadpřirozených sil amuletů, ale z víry, že v amuletech je tato síla přítomna.

Podobná činnost je kabalistům kategoricky zakázána, neboť vytváří nesprávnou představu o duchovním: člověk si začíná představovat duchovní svět jako působení tajemných sil na materiální předměty tohoto světa, jako zvláštní spojitost písmen, kódů a zaklínadel. Musíme vyzrát a pochopit, že to co nás v daném případě léčí je vlastní přesvědčení, ne Vyšší síla.

Jaké požehnání máme vyslovovat, chceme-li si přece jenom uvázat červenou nitku? Můžeme říci např.: „Přeji si, aby moje víra v červenou nitku mě psychologicky pomohla překonat veškeré útrapy.“ Přitom však nijak nespojujme tuto nitku se Stvořitelem. Se Stvořitelem vás může spojovat pouze vaše snaha podobat se Jemu, nikoliv snaha se co nejlépe zařídit na tomto světě a vyhnout se útrapám. Je to právě Stvořitel, který je vám posílá ne za tím účelem, abyste se jich zbavovali, ale abyste se z nich obraceli k Němu.

Vycházíme li z toho, že v nitkách, ve vzduchu, v zemi je svátost, převádíme duchovno do materiální úrovně a právě toto se nazývá modlářstvím. Lidstvo si vytváří všelijaké rituály pro psychologickou podporu. Je to oprávněné, ale musíme pochopit, že to nemá žádný vztah k duchovnu. V žádných amuletech a zaklínadlech svátost není.

Svátost je vlastností odevzdání. Celý náš svět je egoistický a zmíněné metody jsou určeny pro psychologické uspokojování potřeb lidstva. Pokud egoisticky získáváme amulety a červené nitky, abychom se lépe zařídili v tomto světě, nezískáme nic z Vyššího, nic než vnitřní egoistickou podporu.

Vyšší svět je světem existujícím dle zákonů vlastnosti odevzdání. V něm se nacházejí a působí pouze síly a vědomí bez materiálních ornátů. Tento svět se otvírá člověku na základě studia původních zdrojů. Baal Sulam v článku „Předmluva k Učení Deseti Sefirot“ p. 155 píše, že během studia původního materiálu („Knihy Zohar“ a spisů ARI s komentáři) a úměrně míře snažení člověka o větší poznání svého dokonalejšího stavu, působí na něj světlo nápravy. Pokud však člověk studuje nepůvodní kabalistické texty, jakkoliv správné úmysly mu jeho podstatu nezmění.

Mýtus 8. Kabala využívá techniku meditace.

Odpověď: Meditace a podobné techniky vnucují člověku určitý způsob a styl myšlení a koncentrace. Tímto však jej omezují v hledání nového. Člověk se soustředí na něco konkrétního, přísně vyhraněného a odpojí se od světa. Je to naprostým protikladem kabale. Podle kabaly má být člověk těsně spojen s tímto světem – pracovat, mít rodinu, žít společenským životem.

Meditační techniky omezují mysl žáků, nutí je koncentrovat se na určité vyhraněné představy, zbavují je možnosti vystoupit za hranice běžného myšlení. Meditace ubíjí v člověku možnost vejít do vnímání Vyššího světa, do pocítění Stvořitele.

Kabala hovoří o tom, že pouze úplná svoboda vnitřního hledání člověka je podmínkou navázání spojení s tím, co se nachází za hranicemi tohoto světa. Vyšší svět se nachází mimo naší přírodu, vně našeho mozku. Meditační cvičení redukují celkovou činnost člověka pouze na činnost jeho mozku. Tímto se omezuje možnost výstupu do Vyššího světa. Pro vstup do Vyššího světa nejsou potřeba žádných zvláštních myšlenek. Postupně se nám budou objevovat, ale pouze v míře zlepšení sebe, nápravy svého ega.

Mýtus 9.  Studium kabaly vyžaduje asketizmus, omezení v požitcích.

Odpověď: Duchovní vzestup se neuskutečňuje zmenšováním, ba zvětšováním tužeb. Jak to? Začínajíc studovat kabalu, člověk dál pokračuje ve svůj všedním životě a v ničem se neomezuje. Vždyť činnost člověka je určována jeho touhami. Budou li se touhy více a více ubírat k vyššímu, v návaznosti na toto se budou měnit i činy člověka.

Náprava je proces působení na člověka Vyššího světla, není to násilné omezování. V tomto se metodika kabaly liší od ostatních metodik. Využívá se v ní síla Stvořitele, která působí zevnitř, ne násilné působení z vnějšku. Proto s tím, jak člověk získává seshora stále větší sílu, dostává i větší touhu. Už je ale schopen ji napravovat a využívat správně.

Bez požitků žít nedokážeme, touha po potěšení je naší podstatou. I cíl stvoření spočívá v dosažení dokonalého požitku. Na požitcích není nic nemravného. Nápravy, korekce, je zapotřebí jen pro jejich využití (záměr), ne pro touhu samotnou.

Mýtus 10.  Kabala je součástí židovského náboženství

Nejrozšířenějším omylem je spojování kabaly s náboženstvím. Podívejme se na základní rozdíly mezi kabalou a náboženstvím.

Náboženství tvrdí, že Stvořitel mění svůj vztah k člověku na základě konání člověka.

Budu-li hodný, bude i Stvořitel se ke mně chovat hezky, tj. změní svůj vztah. Takto náboženství nutí člověka k hledání metody působení na Stvořitele: dávat almužny, stavět svíčky atd. – různá náboženství mají různé rituály. Lidem vzniká celý hierarchický systém – kdo může lépe uprosit Stvořitele, kdo je blíže k Němu, kdo ví jak Jej poprosit, na koho se obrátit jako na zprostředkovatele a požádat: „Pomodli se za mě“.

Lidé tuto psychologickou pomoc potřebují, jsou připraveni za to i platit. Člověk v dostatečně špatném stavu uvěří čemukoliv. „Udělej pro mě zázrak, změň na mě něco, zlepši mi podmínky“. Toto se však nestane, není to možné, vždyť zde máme co dočinění s přesnými a neúprosnými zákony vesmíru. Tyto zákony jsou popsány v kabalistických knihách.

Věda kabala tvrdí, že Vyšší síla je neměnná. Stvořitel nemění svůj vztah k člověku – On je dobrotivý, Dávající dobro.

Kabalisté nám radí: „Přestaňte dělat hlouposti – Stvořitel je neměnný. Svět si utváříte sami svými smysly. Změňte sebe a uvidíte, jak se promění váš svět, jak se zdánlivě změní vztah Stvořitele vůči vám. Ve skutečnosti se ale nezmění, prostě Jej budete jinak vnímat“. Je to jako když se napraví zlobivé dítě a najednou cítí vztah rodičů jako lepší, hezčí, kdyžto ve skutečnosti vždy byl a bude stejně láskyplný.

Věda kabala hovoří o tom, že kolem nás existuje jedině Vyšší neměnné světlo, nacházející se v absolutním klidu a působící na nás. Působení, které pociťujeme, je ve vztahu k nám vždy absolutním Dobrem.

Pro pochopení skutečného vztahu kabalisty ke Stvořiteli poslouží příklad kabalistické modlitební knížky, ve které nejsou běžná slova, vyjadřující pocity člověka, ale jednotlivá písmena: mnohokrát je uvedena „alef“, mnohokrát „bet“ atd. Vše, co je v ní obsaženo, je označením duchovní činnosti, kterou musí vykonat sám člověk, aby sebe napravil. A tehdy teprve získá Vyšší světlo do svého nitra.

V kabale neexistuje pojem trestu a odměny za činnost před Vyšší sílou. Kabala nezahrnuje žádné rituály a vnější konání. Jakékoliv vyobrazení sefirot, světů, gematrií není nic víc, než příruční materiál. Kabala je individuálním vnímáním Stvořitele každým člověkem osobně. V kabale neexistuje žádná mystika. Je to věda o celém univerzu, jejíž studium dává člověku odpověď na otázku důvodu a cílu své existence, pomáhá najít své místo v životě, prozkoumat a vybrat si vždy to nejlepší ze všech možných řešení, a změnit svůj stav k lepšímu.