International Site  |  kabbalah TV |  kabala knihy |  media archive |  kabbalah blog |  library |  Kontakty

Pochopení reality

Beseda vědce kabalisty Michaela Laitmana s vyučujícími Akademie kabaly
Michailem Senilevičem a Jevgenijem Litvarem
26. června 2007

Obsah:

1. Náš svět – luze
2. Správné pochopení obrazu světa
3. Proč by člověk měl poznávat realitu
4. Co znamená „vyšší“, „duchovní“?
5. Existuje li čas?
6. Kdo je Bůh?
7. Mají li andělé křídla?
8. O přemisťování v čase
9. Život po smrti
10. Kabala a UFO
11. Je li cítění u samotné látky
12. Jak se vyhnout utrpení
13. Písmena – jsou to vlastnosti

Náš svět – iluze

J.Litvar: Dobrý den, vážení přátelé! Nacházíme se ve studiu s nejznámějším kabalistou současnosti, vědcem a profesorem Michaelem Laitmanem.

Tématem dnešní besedy bude „Pochopení reality“. S vědcem – kabalistou budou besedovat vyučující Mezinárodní akademie kabaly Michail Senilevič a Jevgenij Litvar.

První otázka: Jakýkoliv věřící, ví, že náš svět – je světem iluzí. Oni toto vědí, ale já tomuto stejně nevěřím, nechápu jak toto může být. Pomůže mi kabala toto pochopit?

M.Laitman: Ve mnoha kabalistických zdrojích se hovoří o problému pochopení reality, je to ve zdrojích, kterým je již několik tisíc let, v „Knize Zohar“ (byla napsána před 2000 lety ) a v dalších starodávných zdrojích jako jsou např. „Velký Midraš“ (před 3700 lety) a v dalších…

Kabala vždy hodnotila náš svět z duchovního pohledu, To znamená , že kabalista je člověk, který se pozvedá na jinou úroveň, do jiné dimenze a odtud sleduje náš svět,a ten svět, který se jemu otevřel, jako jednotný celek. Z tohoto pohledu i hodnotí celkově celou situaci, i naše, s vámi, iluze.

Náš svět – je skutečně, světem iluzí. Při nejmenším, ve vztahu ke každému žijícímu stvoření, vypadá různě. Právě proto, každý z nás má iluzi existence nějakého určitého světa – svého světa.

Kdyby v nás byly jiné orgány cítěni, to by jsme viděli tento svět jiným. Pokud bychom viděli v infračervených, ultrafialových či rentgenových paprscích, vnímali bychom zvuk v jiné frekvenci, v jiných hmatových a čichových pocitech, to by náš svět, tj.veškerý jeho souhrn, by byl vnímán úplně jinak a zobrazoval by se jiný obraz. Víme, že pes vnímá svět dle pachu , hadi dle teploty též vnímají jinak. Kdybychom byli zbaveni zrakových orgánů, prostřednictvím kterých se nám dostává devadesát procent informací, to by jsme jej vnímali jinak, přizpůsobili bychom se k obklopujícímu nás světu: kdybych neviděl ty či oné předměty, existovali by pro mě jen díky hmatatelných pocitů a díky tomuto bych z tohoto vycházel při stavbě modelu světa ve svém nitru.

To znamená, že kdybych vyměnil pět našich orgánů cítění – zrak, sluch,hmat, čich a chuť – za jiné, v jiném rozsahu, tak bych, přirozeně, bych obraz světa vnímal jinak. Vycházejíc z tohoto, chápeme, že svět – je subjektivně námi pociťovaná realita, která existuje v našem nitru. Kdybychom sobě doplnili další orgány pocitů, tak bychom získali doplňující obraz nepoznaného, pozměněného světa. Ale my, jsi neumíme představit, co nám jmenovitě ještě chybí.

Kabalisté doplňuji pět obvyklých svých orgánů pocitů ještě jedním doplňujícím, který se nazývá „duše“. To není prostě jen doplňující orgán pocitů – tento pracuje na principiálním jiným základě – ne na získání, ale na odevzdání,tj. získávajíc vnější informaci, přirovnávající tomu, co se nachází vně jeho samotného. A tehdy pociťuje, skutečné – nezkažené,nepobouřené vlastním tělem, vlastními parametry – vycházející z vnějšího světa. Tímto se liší kabalistické pochopení skutečnosti od pochopení naší skutečnosti, egoistické.

Altruistické vnímání nepobouří obraz světa, dodává pocit pochopení světa, takovým jaký je, z pohledu nezajatého pozorovatele. V tomto je hlavní přednost kabaly. Proto se tato nazývá „věda kabal“ – věda o získání, věda o pochopení. Ovládnout tímto obrazem světa a vycházet již z něj, hledět na naše iluze a na všechny přeměny, které se s vámi dějí – naše tělo umírá, získáváme jiné tělo, ve kterém existujeme, existujeme i mimo něj – toto může jen člověk , který pozoruje svět, skutečně objektivně.

J.Litvar: Vzhledem tomu, že představuji zájmy lidí, kteří se nikdy nezabývali kabalou, proto i moje otázky jsou v tomto smyslu, jim odpovídající. Musím říci, že jste mě nepřesvědčil. Jednoduše, já jsem nepochopil. Nerozumím, proč, z toho co říkáte, se svět stává iluzí?

M.Laitman: Proto, že vnímáte  svět v jednom, určitém druhu. Zvířata , další tvorové, s orgány pocitu v dalších rozsazích pociťuji svět jinak, mají jinou obrazovost  světa. Pokud bychom svévolně měnili svoje orgány, to bychom nepociťovali třetí obraz světa.

Otázka je o tom: je li ještě vůbec něco, co existuje mimo nás, co každý z nás chápe jinak? A nebo vůbec již nic není a vše existuje uvnitř nás?

Do člověka zavádíme elektrody , přivádíme určité signály do mozkové kůry, do určitých míst mozku, vyobrazujeme v jeho představivosti jakékoliv obrazy a tyto jsou natolik, skutečně, natolik reálné – dokonce reálnější než to, co vnímá a pociťuje v obyčejném svém stavu.

Ve spánku někdy vidíme tak otřesné obrazy, dění, panoramu událostí a někdy se z toho probouzíme, jsme ještě v šoku, co jsme přežili.A  možná i nyní – když  to byl sice sen a po probuzení se nám stále zdá, že existuje nadále – nacházíme se jako ve snu, jen se nemůžeme štípnout, a probudit se? Chápete?

Kde je důkaz toho, že se nacházíme v nějakém reálním objemu událostí života, že tento život je reální, a není to ten sen nebo není nám vnucený, za pomoci nějakých neviditelných elektrod , iluzorní obraz? Odkud můžete vše toto vědět?

J.Litvar: Není to jen předpoklad nereálného, možná iluzorního – je to předpoklad a není to fakt? Například, vidím zde skleničku, Míša vidí skleničku, vy vidíte skleničku, vidím jak ji berete do ruky. Toto je pro mě realita.

M.Laitman: Realita – je jakýkoliv stav, který v daný moment prožívám. Pokud se nacházím ve spánku, ve snu, ale prožívám všechny stavy, vyvolávající se v mém nitru, je to realita? Ano nebo ne?

J.Litvar: Ovšem

M.Laitman: Ovšem, že realita – nacházím se v ní ve stavu, když je tento, ke mně reální. Probudím se – jsem v jiném reálním stavu. Kabalisté hovoří takto, když vycházíme z tohoto světa do jiného, duchovního, zjistíme, že v tomto světě jsme byli jako ve snu.

J.Litvar: Proč?

M.Laitman: Proto, že měníme realitu.

J.Litvar: Existuje mnoho jiných realit?

M.Laitman: Ovšem. Ale pokaždé jde o náš poměr k realitě: to znamená, z pozice pozorovatele – tuto měříme, dle Einsteina …

J.Litvar: Co to znamená?

M.Laitman: Vše relativně.

J.Litvar: Připusťme, že existuje hypnotizér, který mě zhypnotizuje  a já nyní vidím např.obraz jak jsem v džungli.A všichni kolem mě vidí, že se nacházím v tomto studiu…To je pro mě realita – co je to?

Správné vnímání obrazu světa

M.Laitman: Kabalisté, pozorujíc z jiného světa náš stav, říkají: „Vy všichni spíte. Zdá se vám, že se nacházíte v reálném světě, ale ve skutečnosti jste ve snu.“ Oni toto můžou říkat, proto, že pozorují ze strany naši „hypnózu“.

J.Litvar: To znamená, že se nacházíme ve vlastních pocitech, které mě vytváří realitu…

M.Laitman: Nyní se s vámi nacházíme ve snu.

J.Litvar: To vypadá jako, že Míša je v jiné realitě?

M.Laitman: Ne, u nás s vámi existují společné pocity.My všichni si představujeme jeden s druhým, normálně kolem existující, žijící, vyvíjející se a to proto, že naše orgány pocitů jsou postaveny stejně.

Vše co námi zapojeno do oblasti našeho světa, je jen odrazem našeho podvědomí. Jeli tomu tak ve skutečnosti? Vůči komu toto je nebo není? Je nutné toto předem projednat a prozkoumat. Jestli je to ve vztahu k člověku, říkáme ano, v poměru k němu – v poměru pozorovatele – pozorujíc právě tuto realitu. Ale když vystoupíme mimo tyto souřadnice, budeme pozorovat realitu jinou.

Je mnoho měřících jednotek, vesmíru, které existují v různých stavech. Je možné, že tam existuje čas nebo není, nebo je to vyšší než čas (to znamená mimo jej). Nebo mohou být i jiné stavy,mimo pohyb. Tam existují úplně jiné parametry existence – není tam čas, ani místo, ani přemisťování, není horní – spodní  a dalších podobných parametrů určujících naše „já“, naši existenci. Může to tam být absolutně jinak a my ani o tom nevíme. Ale kabalisté o tom hovoří, proto, že zřetelně chápou jiné měření tohoto života, popisují jej, mluví o tom, že konkrétně tímto jiným měřením, které je pro nás připraveno, musíme projít, je připravena absolutně jiná existence, ale je jednoduší, jako na jiné planetě. Musíme však do této existence dojít.

J.Litvar: A tato existence není iluzorní?

M.Laitman: Tato je dnes poměrně iluzorní, vy v ní nevěříte. A kabalisté došli k tomuto stavu, k této existenci a na základě poměru svého stávajícího stavu říkají, že naše existence – absolutně iluzorní, jako sen.

M.Sanilevič: A jsou ještě nějaké stavy mimo těch, které vnímají kabalisté?

M.Laitman: Mimo tyto stavy, které vnímají, nemohu nic říci. Vždyť člověk vnímá je ze svého nitra, ze svých nástrojů poznání, ze svých pocitů. Pokud se u něj objeví jiné, další pocity, tak nám může o nich vyprávět, a pokud se neobjeví, tak ne.

Přičemž, kabalisté, když toto pociťují, tak chápou úplně přesně vědecky, za pomocí grafů, vzorců, s přesnými měřícími jednotkami…toto předávají jeden druhému  tak, aby ostatní mohli prodělat ty samé pohyby k tomuto jinému světu, vést z něj pozorování, popisovat svoje vidění (obrazy), shody mezi jejich výzkumy. To znamená, jako v běžné vědě našeho světa : mezi vědci existují vzájemné vztahy pro vývoj výzkumu. Ale to, co kabalisté pozorují , je též jen subjektivní ve vztahu vůči jim, a oni na toto upozorňuji.

A tak, jako ostatní vědy našeho světa, zkoumající naši iluzi nebo skutečnost, nebo iluzorní skutečnost (není důležité jak to budeme nazývat), i kabala zkoumá jiné měření též ve vztahu k pozorovateli, a ne jinak, a o na toto upozorňuje. A proto se říká: „Člověk nemá více toho než chápe v svém nitru kelim, prostřednictvím svých nástrojů“. Zní to takto: !Ein le dajan ele ne še einav root“ – Soudce nemá nic kromě toho, co vidí jeho oči“ – toto je nejsilnější, nejvěrohodnější pochopení.

M.Sanilevič: Je společná pro všechny kabalisty – ta realita, kterou oni vnímají, nebo je u každého vlastní?

M.Laitman: Ne, je společná.

M.Sanilevič: Stejně, jako v našem světě?

M.Laitman: Stejně tak jako v našem světě,   existuje i u nás jednota dojmů, i když každý jej prožívá po svém , ale jednota existuje, tak je i to u kabalistů.

J.Litvar: Všechna Východní učení, tvrdící, že náš svět je iluzorní se shodují s názory kabalistů. Ale při tomto názor, který počítá s tím, že tento svět je iluzorní se nemusí plně shodovat s tím, jak to vidí kabalisté?

M.Laitman: O našem světě, dokonce i ve vědě, dnes vznikají velmi přesné představy, že tento svět je iluzorní. Co to znamená, iluzorní!? Závislý jen na našich orgánech citů a od toho, v jakém rozsahu, jakým způsobem tyto pracují.  Proto se mluví o iluzích. Ale to není iluze, to je absolutně subjektivní obraz, který si já sám, v sobě , vyobrazuji. Mám jiný pohled, jiné oči, jiné uši, jiné pachové pocity atd. Pociťoval bych obraz: předmět, který dnes je poměrně tvrdý, ale mohl by vypadat plynným. Kdybych viděl náš svět a choval se k němu jako nějaké neutrony  nebo jako jiné částice, které pronikají všude, kdybych to pociťoval takto, to pronikám, hledím, procházím jako by skrz tuto látku…to přirozeně cítění našeho, tohoto, světa by bylo jiné?

J.Litvar: To znamená, že bych , prostě, neviděl stůl?

M.Laitman: Ten byl pro mě průhledným, ovšem. A proč ne? V mých dnešních pocitech daná kombinace nějakých těch elementů představuje sebou daný tvrdý materiál, ale ve skutečnosti jsou jiné stavy v našem světě, pro které tato pevnost – není problém, a ona se nepociťuje vůbec jako překážka. Pociťuji překážku při určitém tlaku. A toto se nazývá „taktilní pocit“ – objekt tlačí zpět na mě, a já z tohoto tlaku, z té reakce vytvářím tento objekt ve svých pocitech: kdo je, co je, jaký je.

J.Litvar: Mě se zdá, že jsem začal chápat. Říkáte, že subjektivnost mého pochopení je závislá od toho, že jsem získal danou informaci, je to tak?

M.Laitman: Ovšem

J.Litvar : To znamená, že Míša by mohl tuto informaci získat jinak?

M.Laitman: Ne, i Míša ji získal stejnou, proto, že u nás existují společné pocity, naše orgány pocitů jsou stavěny stejně.

J.Litvar: To je objektivní? Proto já, nebo a ještě 100 lidí…

M.Laitman: Pro koho objektivní? Ve vztahu k člověku v našem světě. Tento svět má již takový výraz v nitru člověka. Existuje li vně, to říci nemůžu. Vnímá nějaké ty zvuky, nějaké obrazy, tyto se vyobrazují v mém nitru, ne mimo. Například, vidím tento stůl a sklenici. Skutečně existuje ve skutečnosti – mimo mě? Já nevím, nemohu to říci. Mohu jen říci : ve mně se vyobrazují obrazy , které se mě vybavují zvenčí. Tak tato sklenice – má li takový tvar mimo moje pocity? Ne, ona takový tvar nemá, ona se mi jen takto vyobrazuje. A jaká je ve skutečnosti? To říci nemohu, jaké je ve skutečnosti – jen jako vnímající, z pozice pozorovatele.

K pochopení skutečnosti jsou čtyři přístupy, Newtonův přístup se zakládá na tom, že svět mimo nás – takový, jak jej pociťujeme v sobě.

Existuje přístup, který vyvinul H.Eweret ( Americký fyzik, první kdo navrhl využití v  mnoha světech interpretaci kvantové mechaniky ) a jehož podstatou je, že svět – takový jak se nám představuje, ale závislý i na tom, jak vlastní poruchy do něj vnášíme. To znamená, že svět někde uprostřed mezi pozorovatelem a obrazem, který pozoruje: nacházím se v určitém kontaktu se světem, a naše společné vlastnosti, nějaké ty dotyky s nim,  vyobrazují mě obraz. Znamená to, že přece jen získávám obraz světa v závislosti na mých vlastností.

Proč je tomu tak? Proto, že dokonce v našem denním životě nějakým jevům věnuji pozornost a ostatním ne, něco vnímám, chápu, ale najednou to mizí z mého vědomí. To znamená, že existují věci, ale já jim nevěnuji pozornost nebo naopak koncentruji ,na ně, svoji pozornost. Nacházím se v větším nebo menším kontaktu s objekty, a v závislosti na tomto se ve mně vyobrazují. Tj. ne všechen obraz světa, který existuje kolem mě, se mnou vnímá. Možná,  jsou v něm ještě objekty, ale já je nevnímám.

A je ještě další, již blízký kabale, názor (existuje mezi nimi mnoho všemožných teorii) o tom, že vůbec nevnímáme všechno, co se nachází mimo nás. Nevnímáme. My vnímáme všechno, pouze vytvářející se uvnitř nás.

Tj., můžete to říci takto: mimo nás se nachází nějaký zdroj. Například, praštil jsem do stolu – uslyšeli jste zvuk.To znamená, byla vykonána nějaká činnost, vytvořila nějakou vlnu. Tato vlna došla do mého ucha , udeřila do bubínku, prošla všemi systémy – elektrickými, chemickými, odrazila se ve vašem mozku, který toto porovnal s jemu známými údaji, zjistil, že je to zvuk, a o všem vás informoval.

Co je společného mezi tím, co jste pocítili uvnitř sebe a vnějším zvukem? Uskutečnily se různé reakce: mechanický tlak od té vlny, následně elektrický jev, potom všemožné chemické reakce,  spojené s různými vašimi vzpomínkami, zapamatováním atd. Co to má společného s tím, co proběhlo vně? Velmi,velmi málo. Proto se mluví o tom, co společného pozorovatel s nějakým vnějším jevem.

A kabala hovoří o tom, že vůbec nic v tom společného není, a nejsou ani vnější jevy., vše se nachází uvnitř člověka. A vně nás nic není. Je to stálá síla, uvnitř které se nacházíme, a ve vztahu k této stálé síle, absolutní konstanty , uvnitř nás probíhají všemožné vnitřní jevy, i v návaznosti s tou stálou sílou, vytvářejí všemožné pocity.

To znamená já vnímám a pociťuji jen svoje vnitřní změny, svůj vnitřní vývoj ve vztahu k této stálé vnější síle. A tento obraz mých vnitřních změn se mě i vyobrazuje jako obraz světa. Tak hovoří kabala a při tom toto popisuje vědecky, matematicky a fyzikálně, s grafy, zvoucí nás vstoupit do této reality. A když se začínáš tomuto věnovat, učit se, zkoumat, a vcházet do těchto stavů, tak vidíš, že tak to ve skutečnosti je.

A věda k tomuto postupně přistupuje. Kdy si se spoléhalo na Newtona, potom na Einsteina ,H.Ewereta , a dnes již začínají s tímto souhlasit nebo naslouchat. V krajní míře, to co říká kabala, bylo již popsáno před mnoha tisíci lety.

J.Litvar: Z toho o čem jste zde mluvil, vyplývá, že člověk po dobu svého celého života, si myslí, že zkoumá to, co je mimo něj, ale ve skutečnosti zkoumá sám sebe?

M.Laitman: Absolutně přesně. Ano zkoumáme jen sebe. Celkem vše toto je jen aktem poznání sama sebe.

Proč by člověk měl poznávat realitu

M.Sanilevič: A proč by člověk by měl poznávat druhou realitu, která se nachází mimo něj? Co mu to přinese? Učí jej to životu?

M.Laitman: Postrkujeme se ke vchodu do této nové reality a musím do ní vejít. Musíme se v ní pocítit. Musíme v ní existovat, protože existence v této vyšší vnější realitě – je věčné a dokonalé. K tomuto, příroda tlačí člověka.

Nezáleží na tom, přejeme li si to nebo ne. Jsme postaveny prvopočátečně – musíme projít postupnou dokonalostí a dojít k pocítění této vnější reality, vejít do ní, existovat v ní. Veškerý tento obraz, který nyní existuje, postupně,postupně pozvedá se, jako by se předobrazoval do obrazů a sil této vnější, vyšší reality.

M.Sanilevič: Saša z Berlína se ptá (myslím si, že jste na něj již částečně zodpovídal): „Jednou zakladteli daosizmu Lao-Czy se zdál sen, že je motýlek. Když se probudil, to ztratil mnoho času na přemýšlení o tom, co vlastně je ve skutečnosti.:motýlek, který se mu zdá, že je Lao-Czy, nebo je Lao- Czy, kterému se zdá, že je motýlek?“ Co mu napoví kabala?

M.Laitman: Kabala mu napoví: ještě jednou vejde do další reality. Nachází se v životě (zo je to, co jakoby nazýváme životem) ve spánku nemůže oddělit jedno od druhého – takové jsou zářící dojmy. Mimochodem, ve spánku, ve snu mohou být zářivější dojmy, než v životě – je to tak? A nebo to může být obráceně. Tak toto o ničem nehovoří. My jakoby kontrolujeme sebe , když vcházíme do snu a vycházím z něj, proto je takové dělení: toto je sen , a toto je život. Ale v principu toto , i druhý stav – oni jsou iluzorní.

Kabala by ukázala Lao – Czy  ,co je jiný stav, ve kterém neexistuje ani sen, není svěžího stavu, ve kterém existuje absolutně plný, absolutně nepřetržitý proud informací, nazývaný věčným a dokonalým životem, existenci (to není život v našem ponětí).Hledíc ,ze které strany, na dnešní stav, všechna neživá, rostlinná a živočišná příroda našeho světa, celý vesmír, včetně člověka, se představují ne víc než iluze, chuchvalce energie – nic víc.

Tak že, i sen, i svěžest se zdáli Lao – Czy prostě jako iluze ve vztahu k tomu, co se v ní nachází.

M.Sanilevič: A lze se nacházet současně ve dvou světech – najednou v tomto světě,i v tom?

M.Laitman: Do doby než kabalista neukončí celý vstup do tohoto Vyššího světa, do tohoto následujícího měření, zůstává u něj cítění našeho světa. Jakmile však plně vstoupí do vyšší reality, zůstává u něj cítění tohoto světa jen proto , že musí mít kontakt s ostatními lidmi. Ale v principu, vracet se ještě jednou, do této iluze , nemá zapotřebí.

M.Sanilevič: Ale žijící zde, nachází se stále i v tomto světě? Nebo, připusťme, jak mohu v tomto světě vidět nebo nevidět, mohu slyšet, nebo, když si zacpu nyní uši, mohu neslyšet. Tak i kabalista, nacházejíc se v tomto světě s pěti orgány cítění, nacházející se v duchovním světě, vypadne někdy odtud?

M.Laitman: Někdy odtud vypadává, protože vše záleží na tom…(jak bych vám to řekl normálně?),záleží to na tom, sdružuje li v sobě svoje vnitřní napětí s vyšším světem. Pro to, aby nacházející se ve Vyšším měřením, je zapotřebí určité činnosti  ze strany člověka.Například,  člověk je  těžce nemocen, pokud ztratil vědomí, pokud nemá možnost sebe nějakým způsobem napnout a být v poměru k tomuto měření, tehdy z tohoto může vypadávat.

M.Sanilevič: Ví o tom, že vypadl? Uvědomuje si to?

M.Laitman: Ano. Znamená to, že kontakt s Vyšším světem již zůstává v člověku navždy. Nyní záleží jen na něm, nakolik tento kontakt dokáže obnovit.

Co znamená „vyšší“, „duchovní“?

M.Sanilevič: A proč takové slovo „vyšší“?

M.Laitman: „Vyšší“ – proto, že odtud se náš stav pociťuje, jako nižší, ohraničené, prozatímní. Duchovní stav – převládající, skutečně nejdokonalejší. Proto se nazývá „vyšší“. Tak je to zvykem v našem světě zadávat takové vzájemné vztahy – „vyšší-nižší“.

M.Sanilevič: A proč se říká – „duchovní svět“?

M.Laitman: „“Duchovní“ – proto, že nemá vztah k materiálním objektům – je výš, mimo ně.

M.Sanilevič: A samotné slovo „duchovní“ – odkud? Od kořeně „duch“?

M.Laitman: Kabala využívá slovo „ ruach“.Ale celkově, síla, která řídí náš svět, se rozkládá na pět sil: nefeš, ruach, nešama, haja a iehida. Celkově se to nazývá – „síla“ nebo „světlo“, „Vyšší světlo“.Ne světlo našeho světa, ale světlo Vyššího světla, to znamená úplně jiná frekvence , úplně jiné vlastnosti, Tak tedy, světlo nebo duchovní – je jedno a totiž.

J.Litvar: Julius César byl významný , mimo jiné tím, že mohl současně dělat, pokud se nemýlím, pět věcí najednou. Může li kabalista rozumem našeho materiálního světa, řekněme, teď besedovat s námi, a kabalistickým rozumem besedovat, např. s Juliem Césarem?

M.Laitman: Stále! Proto, že jsou to dvě rozdílné, nespojené spolu, části jeho „Já“: živočišná – nižšího, našeho světa, a duchovní – z duše vyššího, Přirozeně, nachází se v obou světech.

J.Litvar: A pokud rozum jednoho světa se zeptá rozumu druhého : „Kde je to zajímavější?“, tak kde?

M.Laitman: A co si myslíte, kde to může být zajímavější? Horšího, než náš svět ,není.

J.Litvar: Ale zde toho tolik zajímavého

M.Laitman: Tak i dětem v mateřské školce je veselo s jejich hračkami.Ne, nic horšího, než náš svět, ve skutečnosti neexistuje.

J.Litvar: Ve šech smyslech?

M.Laitman: Absolutně.

J.Litvar: To znamená, úplně vážně, jakémukoliv člověku je zde hůř než tam?

M.Laitman: Jakémukoliv člověku. Proto, že v našem světě existujeme ve stálém útěku před strádáním. A jakákoliv jiskřička blaženosti je námi vnímána jako štěstí. Ale tato hned pohasíná a my musíme zase stíhat nějakou iluzorní pohodu. A tato honička se i nazývá, u nás, životem. Ve skutečnosti je to jen nepřetržitý pohyb v hledání nějakého toho naplnění. Tak že, nazývat jej zajímavým a dobrým nelze. Ale, nemajíc nic lepšího, já vás chápu. Ale poradím vám zkusit jiné, a potom uvidíte.

J.Litvar: Otázka z internetu: „Existují li paralelní světy?“ – to je první část otázky. A druhá je adresována bezprostředně vám: „Byl jste v těchto světech?“

M.Laitman: Nevím jak to myslí pod pojmem paralelní světy. Náš velký počet vyobrazení v jiných světech existuje. Duchovních světů je celkem pět: Asijka, Edita, Brija, Acilut., Adam Karmín a olam. Ein Sof – tak zvané, paralelní našemu světu světy, ale oni jsou všechny duchovní.Podobných našemu vesmíru jiné vesmíry nejsou.

Nacházíme se na samé nejnižší úrovni, níž již nic není. Vše, co se nachází výš tohoto o jeden stupeň – to jsou duchovní světy. Celkem je tam 125 schodů (stupňů), které jsou rozdělené na pět světů.

J.Litvar:V 60 a 70 letech bylo hodně diskusí – „Je li život na Marsu?“ Vy jste odpověděl, že ne?

M.Laitman: Mars – to není paralejní vesmír, to není parejní svět.

Existuje li čas?

M.Sanilevič: Otázka: jak a proč vzniká pocítění času?

M.Laitman: Pocítění času – to je čistě vnitřní subjektivní pocit. V souladu s nim i pozorujeme náš pohybující se svět, vidíme v něm zdůvodnitelné procesy, kde příčina vždy předchází způsobu, obyčejně v první řadě , důvodem pro následující způsob, atd. Je to pohyb, projevující se před vámi v této posloupnosti, a vytváří , u vás, pocit času.

Ale ve skutečnosti, již věda počínaje Eisteinem a dalších, tvrdí, že čas jako takový není. Existují možnosti, a nejen možnosti, když způsob předbíhá příčinu, tehdy tento je dřív než příčina, a život jde dál, čas utíká ne v jednom směru, ale úplně v jiném. Toto jsou závěry vědy. Kabala tvrdí : „Není vůbec pojem čas. On neexistuje“

J.Litvar: Ponětí a nebo čas?

M.Laitman: Čas neexistuje. To znamená, že skutečný svět – duchovní svět – to svět ne času, kategorii, sil, a času jako tokového, v něm není. Nemůžeme si to představit proto, že vše u nás determinované. Náš puls, náš život, vše, co vnímáme, vždy, jako v počítači, zaznamenává se vše automaticky, dle času – kdy se to stalo. Zmáčkl si klávesu – zaznamenalo to, kdy se to stalo Další činnost – další klávesa- zaznamenává se jeho čas. A co bys nedělal (dostáváš a odesíláš zprávy), vše je zaznamenáno dle času, vnitřním systémem (hodinami) počítače I my máme takové to vnitřní hodiny.

Ve skutečnosti (v duchovním světě) toto není. A věda postupně toto vyjasňuje a souhlasí, jako i celkově se vším, co říká kabala. Zajímavé. „Lniha Stvoření“, která byla napsána ještě ve Starém Babylónu (představte si před čtyřmi a půl tisíce lety!) – hovoří o takových novějších představách, světových názorech, ke kterým věda jen dnes přichází. Tak to, o čem dnes zde hovoříme – je odtud.

J.Litvar: Pokud jsem vás správně pochopil, pocit času vzniká v člověku na úkor změny stavu, vzniku nových stavů, oni jakoby dávají nějaký vnitřní odpočet, pochopení času?

M.Laitman: Kdyby se nic neměnilo, to by jsme necítili čas.

J.Litvar: A v duchovním, říkáte, čas neexistuje. Nevyplývá z toho (zní to možná hloupě – to, co řeknu), že v duchovním existuje jen jeden stav?

M.Laitman: Ano.Absolutně správně. Nemůže v duchovním existovat  množství stavů. Tyto by se kvalifikovaly ve vztahu jeden k druhému: lepší – špatnější. Duchovní – to je absolutní.

J.Litvar: Ale vy jste sám říkal, že existuje pět světů.

M.Laitman: Řeč je o postupném vzestupu do posledního světa. Ve skutečnosti duchovní stav – to je poslední svět, ve kterém absolutně se anuluje pochopení času a pochopení zdůvotnitelného způsobu procesů.

J.Litvar: Člověk je hloupější , nebo co?

M.Laitman: Ne, on není hloupější, ale naopak stává se absolutně neomezeným dle svého pochopení.

J.Litvar: A čas mizí jako nepotřebný?

M.Laitman: Vždyť čas – to je to, co omezuje, a proto jsme hloupí. A bez času, naopak, u nás mizí rámce, můžeme být skutečně těmi nejmoudřejšími, nejchápavjěší. Příčina způsobu se stlačuje, spojuje se do jednoho celku, chápeme celý objem Vesmíru.

J.Litvar: Lze říci, že pocítění času se mění v duchovním od toho, jak jej cítím nyní, až do končného stavu, než toto cítění zmizí úplně? Mizí postupně? Nějaké to cítění času v duchovních světech přece jen existuje?

M.Laitman: Ano ono je jako příčina způsobu. Tehdy příčina a způsob se rozdělují mei sebou, tak se mluví o čase: toto – na začátku, toto – následující etapa. A je možné, že v našem životě  tyto dvě události byly rozděleny desítky roky, vzhledem tomu, že nic mezi nimi se nestalo, tak jsou v duchovním světě spojeny, blízko stojícími, společně jeden s druhým.

To znaemená, duchovní svět není postaven na „tik-tak“ jako hodiny nebo jako můj puls, moje srdce, on je postaven jen na duchovní činnosti.. Důslednost duchovní činnosti určuje duchovní čas. To znamená, není samotný pojem času, jako takového – co se točí Slunce a Země – mechanický čas. A časem v duchovním se nazývá přína – způsob vývoje člověka.

A kde je Bůh?

J.Litvar: Když říkáte „duchovní“. Nemáte na mysli nějaké anděly?

M.Laitman: Andělé – to jsou síly.

J.Litvar: Pro mě duchovní – to je jako varhanní hudba, baculatí andělé na modrém nebi.

M.Laitman: A co je v tom duchovního? Zajdete do jakéhokoliv chrámu: uvidíte tam všemožné výjevy. Proč by měly být duchovní? Ony jsou absolutně materiální. A jsou vytvořeny, zpravidla, z kvalitního dobrého materiálu. Tak že, tam nic duchovního není.

M.Sanilevič: A kde je v tomto obraze Bůh? Říkáme „čas, světy“…Je tam Bůh?

M.Laitman: A Bůh není. A vůbec, viděl jste Boha? Bůh není. Je společná síla příroy, která obklopuje a řídí všem. Můžete to na zvat bohem, Stvořitelem – tak jak to charakterizuje kabala,

Stvořitel – proto, že stvořil. Je to síla, která vytvořila vše. Ale Boha v tom obraze, kterého vyorazuje náboženství – mění se ve vztahu k lidem, trestá, odměňuje, chová se hezky nebo špatně, - takový On neexistuje, to jsou jen výmysly člověka. Jako malé dítě si pro sebe vymýšlí svět, přenáší na vyšší kategorie svoje pocity, svoje představy o životě. U starých Řeků se bohové ženili, byli nnevěrní, zabíjeli se atd. Taková bohatá mytulogie, hezká, ale vymyšlená. Pochopitelně, že tato byla vymyšlena člověkem z toho, co se mu zdá v tomto světě.

To samé je i u ostatních náboženství. Je to lidský výmysl, důmysl o, jakoby existujícím někde daleko. Kdy si mysleli, že ve vesmíru, nyní již si to menyslí. Možná, někde za nějakou galaxii? Kde si něco vyobrazují, ale to já si neumím představit. V jakém měření – o tom se nemluví. Kde?  Jaký Božský? Kde sedí? Dříve si mysleli: Země je placatá, možná, On je z druhé strany. Dnes je vše kulaté, to znamená, že se nelze schovat. Jak si to představuje člověk? Dle mého, on si ani nic nepředstavu.

M.Sanilevič: Je to slepá příroda, ano? Můžeme to říci o Bohu?

M.Laitman: Stvořitel – to je příroda, je to společný, neměnný zákon přírody ,- zákon absolutního odevzdání a lásky.

M.Sanilevič: Cítící? On nás cítí?

M.Laitman: A toto my říci nemůžeme. Pokud hovoříš o tom, že On cítí, znamená to, že chápeš Jeho, zkoumáš Jeho, přenášejíc na Něho svoje pocity, říkáš, že to On cítí,

M.Sanilevič: Lze jej zkoumat?

M.Laitman: Ovšem, že! A právě, jmenovitě toto je i cílem a posláním člověka. „Poznej Stvořitele svého“ – je to přikázání. Tj., poznej Jeho absoulutně, protkoumej Jeho, buď takovým jako On. K tomuto musíme dojít – k té samotné Nejvyšší síle přírody. Musíme ji adoptovat do sebe , musíme se stát ji podobní, musíme žít, existovat na té úrovni, na které existuje ona.  Ale to je síla, je to vlastnost. Není zo objekt.

Objekty v duchovním vůbec nejsou, jak říkáte – andělé s křidýlky – to jsou síly. Ne materiální. Anděl – to je síla. Připustme, síla přitažlivosti – to je naděl. Jakákoliv síla se nazývá andělem. Proč? Proto, že je osobní z celkové síly, nazývané Stvořitel.

J.Litvar: Když se u mě změní úroceň pochopení reality, budu nad tímto světem.

M.Laitman: A tehdy uvidíte tyto síly!

Mají li andělé křídla?

M.Sanilevič: A proč kreslí křidýlka? Skutečně, nepochopitelné.

M.Laitman: Ale, drzí moji, když bylo zapotřebí rozšiřovat náboženství, tehdy i začali od těch křidýlek – různé doplňky, háby a podobně – to je už výmysl člověka.

J.Litvar: Bosh – veliký umělec, prostě nakreslil hromadu hříchů – zobrazené nestvůrami a netvory.

M.Laitman: Když si vezmete Bibli, ano a v šechy staré knihy, to v nich, skutečně, se vypráví o andělech s křídly. Ale, co to znamená „andělí“? . co znamená „křídla“? Mluvíme o duchovním světě slovy ze slovníku našeho světa, ale těmito – jsou to úplně jiné objekty, úplně jiné objemy, úplně jiná činnost. Společně se slovy zachováváme si i pohled našeho světa, jen s nějakými dodatky. Existuje kotel, ve kterém se smaží hříšníci?

J.Litvar: Ano, ano, ano

M.Laitman: V jakém stavu se smaží? To se smaží jeho duše a nebo kdo?

J.Litvar: Nemohu to říci

M.Laitman: No, a kdo přece jen? Tělo bylo zakopáno do země, tam se nesmaží. Můžete jej vykopat a podívat se. Co tam ještě může být? Co mají snídat ti nešťastní červi? Když ne tělo?

J.Litvar: Když se pozvedám výš nad úroveň, vnímám stejně tuto úroveň, jako látku(materiál)? Je tento svět – jako materiál tohoto světa a tento svět, ve kterém se nacházíme (Řekl jste svět „Asijka“), jaká látka světa Asijka?

M.Laitman: Co znamená „látka světa Asijka“?

J.Litvar: To já nevím

M.Laitman: Vlastnosti! Mimo našeho pocitu látky, všechno ostatní – jsou vlastnosti síly, nic, víc.

Na toto pochopení si musíme zvykat, postupně do něj pronikáme, zpracujeme stávající informaci a doplníme ji  novou. To není jednoduché. Pomatuji si, jak jsme studovali v institutu teorii relativity. U každého,  při jejím studiu vznikaly problémy: musíme se adoptovat, například v přemisťování se mimo čas, úplně v jiných parametrech. I u studentů vzniká nějaká vnitřní revoluce. Po sedmi až osmi měsících studia, teorie relativity začínají  v tobě adoptovat tuto látku, následně, jako trhnutím, se na to zvykáš. O čem je řeč? Jak se k tomuto zachovat, tj. trochu se pozvednout nad pozemský rámec, na tu úroveň, o které mluví Einstein a potom i H.Everet atd.

A zde hovoříme ještě na větší absurdní úrovni, vzdálené od našeho pozemského pochopení. Proto se požaduje několik dobrých měsíců na to, aby začali přemýšlet v těchto podmínkách, těmi slovními obrazy, o kterých hovoří kabalisté! Nic nenaděláš. Vyžaduje to čas na adaptaci. Náš mozek je schopen tohoto, ale je nutný postupný-postupný jeho vývoj.

J.Litvar: Kabalisté vyjadřovali svoje myšlenky, teorie, vědomosti takovým popleteným jazykem úmyslně, aby zmátli lidi? Je to úplně ,jako nepochopitelné proč psát „křídla“ když tam nejsou?

M.Laitman: A jak můžete vysvětlit člověku našeho světa co probíhá v jiném měření, které on nepociťuje? Tak např.. Vy, pobýval jste v jiném měření, vrátil jste se odtud a chcete mi to vyprávět. Vypravujte, poslouchám vás! No zkuste to, představte si něco. Jste povinen to člověku říci: - Ty víš, co jsem tam zažil?! Je to podobné sklenici, podobné zdi, podobné domu, podobné mně, podobné tobě – čemu je to podobné?

M.Sanilevič: A proč to takto nenapíší?

M.Laitman: Ale oni to udělali! Oni to napsali.

M.Sanilevič: Oni napíšou:“ Podobně křídlům, ale to nejsou křídla“.

M.Laitman: Moment! Vyobrazují události, jakoby probíhající v našem světě, mající na mysli činnost probíhající v duchovním světě. A jak to mají jinak napsat? Copak píší o tom, jak a co dělají lidé v našem světě – rodili, bojovali atd.? Oni o tom nepíšou? Pro se tyto knihy nazývají svatými, zvláštními?

Existuje věda kabala, ale číst ji může jen člověk, který vstupuje do Vyššího světa. Proto jsou tam popisovány síly, jejich číselník, jejich návaznost, ale bez upomínání látky – jen síly a jejich součinnost. Ale ty to chápeš jako nějakou vědu –matematiku, fyziku – vzorce, grafy, součinnost sil.A tobě to nic neříká proto, že nepociťuješ v sobě tyto síly, ty je nevidíš.

Je takový jazyk – nazývá se jazykem kabaly, tímto jsou napsány kabalistické knihy, ale číst je může jen člověk, který se již nachází na určité úrovni. Při čtení těchto knih vidí ten obraz, osvojuje si jej. Pro něj je kniha instruktáží při orientaci v nějakém místě, on vidí a přesně realizuje potřebnou činnost.

Ale když se člověk nenachází v duchovním světě, to popisování tohoto světa je skutečně jen prostřednictvím pozemských obrazů. Takto byla vytvořena Bible a ostatní knihy, vyprávějící, jakoby, o našem pozemském životě. A anděl přiletěl k Avraamovi a začal si s nim povídat, a ještě něco tam proběhlo.

Ale jinak to vyprávět nejde. Co je to za sílu v duchovním světě, která se nazývá „Avraam“? Jaký anděl, jaká síla působí na tuto sílu? A co se mezi nimi děje? Mluvíme jen o duchovních kategoriích.

J.Litvar: Ale přece Avraam byl v našem světě?

M.Laitman:To není důležité zda byl v našem světě. Kabala nehovoří o historii. Co je nám nějakého beduína, který někde tam pásl svůj dobytek?

J.Litvar: Ale k němu anděl přilétal – k tomu, co byl v tom světě?

M.Laitman: Ně

J.Litvar: A proč tedy je pochován, jako největší praotec?

M.Laitman: Ano, ale anděl to přilétal ne do tohoto světa! Anděl přilétal, tj.zapůsobil na Avraama duchovního a ne na toho co žil ve stanu, ne na jeho tělo. Vletěl do stanu, chápeš li, a nad ním, dá li se to tak říci, zakroužil, ano? Takto nám vykreslili tento obraz ze středověku.

J.Litvar: Ano, dětská Bible – velmi sympatická, hezky ji malíři ilustrovali.

M.Laitman: Představujete si co nabízíte dětem! Jak je matete na celý život! Proto i zůstávají z generace po generaci takto zmatené.

J.Litvar: Znamená to, že v těchto svatých knihách je popsáno absolutně něco jiného, než čteme. To znamená, že nebylo žádné vyhnání Židů z Egypta? A na hoře Sinaj nikdo nezískal Toru?

M.Laitman: Všechno toto bylo. Ale ne o tomto píši kabalisté.

J.Litvar: Vypadá to, že Pětiknižní Moisea je o něčem jiném?

M.Laitman: Absolutně o něčem jiném. Kabalisté nehovoří o událostech našeho světa, ale o tom, co při tomto se dělo v duchovním světě.

J.Litvar: Ale v našem světě chodil někdo čtyřicet let po poušti?

M.Laitman: Ano, ovšem, ale řeč není o tomto. Jinak, proč by toto sdělovat? Co je na tom zajímavé? Copak jiné národy neprožili něco podobného? Jenom Židům to bylo zapotřebí o sobě napsat, rozšířit, prodat?

J.Litvar: Ale, oni se nerozešli ve zlém..Je zde otázka z Německa: „A není smutno jen tak – „bez času, bez prostranství“? Zde můžeme,alespoň odejít na Havaj, a vy co?

M.Laitman: Nemusíme nikam odcházet. V duchovním světě je člověk všemohoucí, nachází se v objemu, ve kterém jej nic neomezuje. To není jako odjet na Havaj, aby, snad,ještě něčím se naplnit.

Duchovní svět – je světem dokonalým, v něm neexistuje stav prázdnoty a potom malého naplnění, a znovu prázdnota a znovu naplnění. Celý náš nešťastný život je postav na těchto přechodech a skládá se z nepřetržité honby za drobnými jiskřičkami blaženosti. V duchovním tento stav není. Je stálý, přímý, nekonečně naplňující se světlo.

M.Litvar: Vypadá to, že jestli v duchovním světě jsem vypil sklenici vody, to znamená, že získávám tento pocit navěky?

M.Laitman: Ano. Pokaždé doplňujete k němu další pocity, pozvedáte se a tímto způsobem rozšiřujete se.

J.Litvar: To znamená, že pokud jsem v duchovním světě, podmíněně, chtěl jsem pít, tak jen tehdy, někde pomyslně uvnitř sebe vezmu tuto vodu? A kde to ve mně je, musím to prostě najít?

M.Laitman: Ano

J.Litvar: Nemusím běhat za sklenicí studené vody?

M.Laitman: Pohyb neexistuje. Pokud u vás vzniká přání, to ono ihned naplňuje společně se vzniklým přáním. Neexistují stavy, když si něco přejete, a potom naplňujete.

J.Litvar: A tam není, jako zde 45 stupňů horka?

M.Laitman: Stav absolutního komfortu a harmonie.

O přemisťování v čase

M.Sanilevič: Otázka o přemisťování v čase: dosáhneme někdy takového stavu, že naše tělo se může přemisťovat v čase, jak se to zobrazuje ve filmech?

M.Laitman: Můžeme si u sebe vytvořit takovou iluzi, jako i iluzi celého světa. Není žádný problém. A dál co? Co to je současnost, minulost a budoucnost? Jsou to ty obrazy, které jsou v nás založeny, jen se vyvíjí v naší obraznosti dle nějaké osy času.

Například, dívám se na film a vidím jednotlivé obrázky na začátku, uprostřed a na konci. Přede mnou probíhají záběry od začátku a já mohu rychle se podívat, co je uprostřed a co je u konce  A potom se vrátím na začátek. Uvnitř v nás tento kinofilm existuje a odvíjí se postupně.

Ptáte se: a mohu  jej přemotat nazpátek? Není problém, proto, že to v nás již existuje. A kolem nás není nic , vše se odehrává uvnitř. Jinými slovy , celý tento film – je uvnitř nás. A videomagnetofón, který nám  promítá tento film, je uvnitř nás. Nic nebrání tomu přeskočit ze začátku na konec, potom na prostřed – vše toto je možné.

M.Sanilevič: A jak to udělat?

M.Laitman: A proč?

M.Sanilevič: Je zajímavé co tam bylo před 200 lety?

M.Laitman: To není problém, všechno je možné vyvolat v člověku. Ovšem, že, všechny tyto informační záznamy se nacházejí uložené po zvláštním tajným kódem, jako skrytá paměť v počítači, proto, že je můžeš adoptovat v souvislosti s tvým duchovním vývojem.

¨Náš svět je jakou si „větrací místností“, ve které člověk postupně dosahuje zklamání ze své existence v tomto objemu, a dle nutnosti přichází k přání vstoupit do dalšího objemu. Další objem – to je duchovní měření. A proto v něm jen tak nedovolují si hrát s časem. Proto, že v tomto případě neplníme program tvoření – dosáhnutí úrovně Stvořitele, stát se rovným Vyšší síle.

J.Litvar: Jak jste vyprávěl o tom kinofilmu, o tom, že můžeme snadno se dostat i do minulosti , i do budoucnosti, i kamkoliv! Myslím si, že bychom za tito požitky zaplatili neuvěřitelné peníze! Za toto potěšení, například na 15 minut se octnout ve Starém Římě, v Coloseum, podívat se na gladiátory, říci římskému císaři:“Slyšíš, Nerrone, příteli…“

M.Laitman: Ne, nesprávně uvažuješ. Můžeš se podívat na film, ale nemůžeš do něj zasahovat. Proto, že jsi v té době byl v jiných kolobězích, ne dnešními současnými.

J.Litvar: A mohu jako divák tento film sledovat?

M.Laitman: Můžeš se přemístit vpřed a nebo zpět, ale odpovídajícímu tomu stavu, ve kterém existuješ.

J.Litvar: To znamená tím, čím jsem byl tam v tu dobu?

M.Laitman: Nebo budeš. Ovšem že.

J.Litvar: Znamená to, že bych mohl Nerronovi čistit boty a nic víc? Dostal bych se do tohoto samého stavu, ano?

M.Laitman: ještě horšího.

J.Litvar Ale já jsme měl na mysli něco jiného. Mě se to tak líbilo jak o tom mluvíte – pro nás jsou to dnes  neuskutečnitelné sladké sny.

M.Laitman: Proč? Osobně nevidím v tom nic hezkého v celé naší lidské historii, aby bylo možné cestovat zpátky. Co si chceš vybrat? Svůj stav? Ukážou ti tvůj stav před 200 – 300 lety, čím jsi byl a jak si to pociťoval. Umíš si představit, jaké by to bylo?

Vnímáš tento svět ze sebe, filmový pás uvnitř tebe se točí, celá iluze je uvnitř tebe. Nedoporučoval bych se vracet zpět. Ale kupředu – zde se nacházíš ve svobodě vůle.

To znamená, že záběry jsou předem určeny, ale jakým v nich budeš – to není zadané. Záleží to na tobě. Tak že, budoucnost je stejně otazník. Zůstává tvoje určitá role, ale jak ji budeš hrát . záleží na Tobě

J.Litvar: Všechny tyto nevídané pro nás, i když klamné, opět to iluzorní, požitky, se vám představují jako nějaké směšně nepatrné. A vy v duchovním pociťujete něco obrovského…

M.Laitman: Ovšem, nemá žádný smysl řešit náš svět. S výjimkou jednoho – pomoc i ostatním, vzhledem tomu, že je programem přírody, rychle vstoupit do tohoto měření.

J.Litvar: Ale vstoupit musíme všichni?

M.Laitman: Absolutně všichni. I v naší době.

J.Litvar: I nějaký divoch, který nyní jí někde banán, ten taky?

M.Laitman: Ovšem že. Dokonce více než nějaký z kmene. A ty iluze, které pozorujeme – neživá, rostlinná, živočišní příroda – tyto společně s námi vstupují na duchovní úroveň.

J.Litvar: Co – figurky, tavičky, kamínky?

M.Laitman: Všechno: Nic v tomto objemu, chápající námi jako náš svět, nezůstává.

J.Litvar: Znamená to, že planeta mizí?

M.Laitman: Iluze celého tohoto světa mizí.

M.Sanilevič: U toho, kdo vystoupil, nebo u všech?

M.Laitman: Ten, kdo vystoupil, pozoruje ze strany. Ale tehdy když lidstvo realizuje svoje poslání a všechny duše se pozvednou na úroveň duchovního světa, tehdy potřeba v tomto světě – na nejnižším materiálním pochopení – mizí. A tyto duše již sebe pociťují jen v duchovním měřítku.

Život po smrti

J.Litvar: Kabalista, nacházejíc se v našem světě, v našem těle vnímá hned dva světy. Co se děje s kabalistou, když umírá? Jak chápe tento svět?

M.Laitman: Vnímá tento svět z duchovního světa.

J.Litvar: Duši?

M.Laitman: Ovšem, že.

J.Litvar: Ale on ji stejně vidí, pociťuje?

M.Laitman: Přes duši, jako i dřív. Ale dřív cítil náš svět i přes duši, i prostřednictvím fyzického těla. Pokud tělo fyzicky umírá, tak jej pociťuje jen prostřednictvím duše.

J.Litvar: Baal Sulam nás nyní vidí?

M.Laitman: Já nevím, co tím myslíš „vidí“ a co nazýváš Baal Sulam. Proto, pokud „Baal Sulam“ je něco, co má lidský vzhled, podobný tobě, chápe, vidí, slyší, cítí a tak dále – to tyto orgány pocitů nemá. Má pouze, jenom duchovní orgány pocitů. Jak se nazývají? Keter, hohma, bina, zemir anplin, malhut.

J.Litvar: Též pět, jako u nás?

M.Laitman: Ano

J.Litvar: Když říkáte: Ano, vidí náš svět“ co tím myslíte?

M.Laitman: Pociťuje se jen jediný objem Vesmíru. Žádné rozdělení není, vidíme to ve svém nitru, nějakou malou buňku, proto jsou naše orány pocitů vyvinuty jen v takovém to objemu. A pokud je roztrhneme dál, tak budeme pociťovat zbytek dílu Vesmíru, a Vyšší svět tehdy pro nás průchozí, jednotný.

M.Sanilevič: Další otázka: a k čemu spěje systém – k chaosu nebo k rovnováze?

M.Laitman: Systém se snaží i otevření jediné, absolutní harmonie. Takto to je, není chaos a ni rovnováha v našich ponětích.

Co říci  „K rovnováze“. Toto pozorujeme i dokonce v našem světě. Všechny problémy, ve kterých pociťujeme vše co vzniká kolem nás a uvnitř nás – i když se zdá snaha k chaosu, ale to je pohyb přes chaos – k harmonii. Donutit člověka uvidět náš svět jako absolutní chaos, donutit  jej objevit tento chaos v sobě, donutit člověka pochopit, co vše závisí od něj samotného  - to znamená donutit jej vytvořit v sobě absolutní harmonii. A tímto způsobem pocítit vnější svět, věčný a dokonalý.

J.Litvar: Akademik Vernadskij psal, že existuje nějaké informační pole Země. Existuje skutečně?

M.Laitman: Ano, ovšem. Hovoříme jen o polích, o silách, hovoříme.

Kabala a UFO

M.Sanilevič: Další otázka, existuje život na jiných planetách, galaxiích? Jak se kabala staví k UFO?

M.Laitman: Ve vesmíru docela může existovat rostlinný život i živočišný, který je postaven na jiných , ne našich základech. Neexistuje jen lidský život.

Co to znamená člověk?

Člověk – to je též živočich. V souladu s dnešními výzkumy, včetně i vědeckých, k člověku se můžeme chovat jako k vyvinutému živočichovi., a nic jiného. Ale přece jenom se něčím liší od živočichů. On není prostě lepší než oni nebo má jiné vlastnosti, svoboda vůle, připusťme. Toto není, jsou to jen iluze. Ovšem v člověku se nachází duchovní složka, existuje možnost vystoupit do duchovního prostranství – tím se liší od živočichů.

Ta, mimo toho, že je na Zemi, člověk nikde již není. Žádné UFO neexistuje. Všechno to není nic víc než výmysl, iluze člověka, který si vymyslel kvůli zveličování svého života, pro, jakoby, odpovědi na svoje otázky.

M.Sanilevič: Ale existují důkazy: že viděli, natáčeli je…

M.Laitman: To nejsou důkazy, toto vše nevychází za rámec iluzí našeho pochopení. Ale pokud se mnozí lidé o toto zajímají, je jim to příjemné, věnují tomu volný čas, tak proč by ne? Pokud se nezjistí chyba.

J.Litvar: Neveliká změna pochopení tohoto světa, řekněme, jedním nebo více lidmi, může změnit náš svět? Například, začnou mizet emoce.

M.Laitman: Pokud tento svět chápu jinak,než vy, to já chápu jinak, a ne vy.

J.Litvar: To znamená, že se mění pro vás?

M.Laitman: Svět se mění pro mě. Jakým způsobem mohu zapůsobit na vaše pochopení světa? Jen vnějšně. Mohu vám předat nějaké návyky, pokud toto budete chtít, vědu kabalu, můžete začít uvnitř sebe se postupně připravovat k zhlédnutí Vyššího světa. Ale vy sám, a ne já. Já vás jen k tomu připravuji.

J.Litvar: To znamená, že kabalisté na úkor toho, že se pohybují a mění se, nemohou změnit celý náš svět, mohou jen pomoc každému měnit svůj svět?

M.Laitman: Místo vás pracovat nemohu. Věnují se rozšiřováním vědomostí, a v tom je jejich úkol. Nebo zjevně nebo skrytě připravují tyto vědomosti pro lidstvo.

Existuje li pocítění u samotné látky(materiálu)?

M.Sanilevič: Nikolaj z Moskvy klade takovou otázku: existuje li pocítění u samotné látky?

M.Laitman: Dobrá otázka. Veškerá látka je přáním získáním požitku. Proč se pohybují atomy, přitahují-odtahují se elementární buňky? Proč tyto kmitají? Co se s nimi děje? V nich probíhá vybuzení přání, a látka sama realizuje toto přání – nebo se pohybuje, vzájemné působí s jinou látkou, atd. – proto, aby docílil splnění přání na neživé, rostlinné, živočišné, lidské úrovni.

Veškerá látka – to je vnější obláček vnitřního přání – přání požitku. Může být malé a skládat se z jediného přání – prostě zachovat si svoji formu.

J.Litvar: To znamená neživé?

M.Laitman: Ano, Ale může být i velkým ,  když se začíná rozvíjet – rostlinným, ještě větším - živočišným, a ještě větším – lidským. Ale to je přání požitku. Nic jiného vůbec není.

Veškerá látka se staví na tomto přání.. Nepociťujeme samotná přání požitků, vidíme jenom samotnou látku – projevení této síly, nasměrovanou na získání požitku. A pocítění látky – to je iluze. Žádná látka není. Právě přání se mě vyobrazují jako látka – její neživá, rostlinná,živočišná,lidská úroveň s všemožnými měnitelnými druhy ,jakostí, kvality atd. A to jsou všechny – jen různorodé míry přání požitku.

J.Litvar: Chcete říci, že všechno co nás obklopuje – jsou přání? Tyto knihy, tento stůl – přání? Květiny, motýli…

M.Laitman: Ano. I vy – jste přání.

J.Litvar: A lidé? Já a Míša – to je též přání?

M.Laitman: Ano. I naše

M.Laitman: Ano. I naše myšlenky, i naše cítění – vše toto jsou přání

J.Litvar: Ve skutečnosti to znamená , že vidím nějaké to přání, které vypadá jako Míša, ale jinak jej nemohu vidět?

M.Laitman: Ano. Subjektivně. Vy jej vidíte  tak, jak si přejete, jak umíte.

J.Litvar: To znamená, vidím jeho tělo a nevidí podstatu. Kdybych viděl podstatu, to bych viděl přání, nyní vidím jen tělo?

M.Laitman: Ano, tímto se liší duchovní svět od toho našeho.

M.Sanilevič: A kdy se poprvé objevila látka?

M.Laitman: Tehdy, když se objevil člověk, který ji pociťuje.

M.Sanilevič: A předtím látky nebyla? Vypadá to tak? Ale všechny učebnice říkají: materiální svět existuje miliardy let, člověk se objevil před několika desítkami tísíci roky.

My takto píšeme učebnice a tak se vyjadřujeme, protože tímto způsobem chápeme svět. A jak jinak lze mluvit o látce, která existovala v tom druhu, ve které ji nyní pozorujeme, když nebyl pozorovatel?

J.Litvar: Ja tomu moc nerozumím.

M.Laitman: Připusťme, před 50 tisíci lety  ještě neexistoval člověk, nebylo toho kdo by toto pociťoval. A pokud toto se netýká pozorovatele, náš svět existuje?

J.Litvar: No, asi ne.

M.Laitman: Znamená to o čem můžeme psát? Knihy jsou o to, co, jakoby existovalo před 50 tisíci lety, v souladu s našimi představami , našimi pocity, našimi možnostmi popisovat.

M.Sanilevič: Ale přece nacházejí kosti, jsou i jiné důkazy.

M.Laitman: Tímto způsobem chápeme svět, právě takto se projevuje ve vztahu k nám.

J.Litvar: Znamená to, že svět nevznikal od nějakého toho výbuchu, ale vznikl v momentě, když jsem jej začal pociťovat, a při tom takovým, jak jsem ho už viděl?

M.Laitman: Tento svět vůbec neexistuje. Jak jej popíšeš, takovým i bude existovat. To je vše.

M.Sanilevič: A co dinosauři?

M.Laitman: Vše cokoliv. Všechno je vztahu k pozorovateli. Ale můžeme sestoupit na druhou úroveň – ne s pohledu kabaly, tj. pohledu na náš svět z Vyššího světa a pochopení absolutní reality. A mluvit o tom, jak člověk jej popisuje ve svých pocitech.

Když začínám zkoumat tento svět ve svých pocitech, dozvídám se, že před 15 miliardy lety jako výsledek výbuchu se objevil Vesmír: před pěti miliard lety – Sluneční soustava, Země, před 100 milióny roky – dinosauři , mínus 50 tisíc let – člověk a tak dál. To znamená, že hovořím o svých pocitech, o měření vůči sobě, vůči svým orgánům pocitu.

J.Litvar: O tom, jak přečítám tyto přání?

M.Laitman: Ano

J.Litvar: Nyní, proto, abych uviděl, že jsem ve skutečnosti tyto 50 tisíc let přečítal jenom přání, musím se povznést nad tento svět s vlastnostmi kabalisty a uvidět, že jsem četl jenom samá přání?

M.Laitman: Ano. A tehdy budete chápat úplně jinak. A co je zajímavé: ve skutečnosti nevnikne žádný rozpor Proto, že dokonce i současné vědy našeho světa začínají si uvědomovat, že vše je subjektivní – existující vůči pozorovateli. Velmi velký převratný objev uskutečnil Einstein a za nim – H.Everet, a teprve v naší době vědci k tomuto těsněji přistupují.

Ano, nejen vědci. Podívejte se jaké se objevují filmy o pochopení reality, například „Matric“ a podobné Hovoří se o existenci jiný měření – ve kterých existujeme paralelně, současně  nebo dokonale v jiném druhu, než v našem světě – spojené nebo i nespojené jeden s druhým atd. To znamená, u člověka vznikají dost přesné představy o těchto možnostech. Vidíte, k čemu přistupujeme?

J.Litvar: Fantasti  píšou o nějakých absolutně nereálních, jak se nám zdá, věcech. Ale tímto zobrazují touhu člověka k poznání, zatím ještě jen pozemským způsobem? A mnohé se již, z toho o čem píší, uskutečňuje…

M.Laitman: Ano. Ale není zapotřebí být kabalistou, abych v našem světě předem předpověděl události, které v něm vzniknou. Je to projev určitých vlastností u lidí, nemajících žádný vztah ke kabale. Vzpomeňte si na Messinga , například.

J.Litvar: A odkud snímal  tuto informaci?

M.Laitman: Prostě tato v něm žila. Když ji bylo nutné snímat, tak ji snímal. Protože, ona existuje , i začátek i konec, vzpomeňte si na příklad o kinofilmu.

J.Litvar: Znamená to, že kabalista je schopen snímat?

M.Laitman: Kabalista může snímat hůře než tento Messing, proto, že kabalista má co dočinění se silami a nezabývá se takovými vlastnostmi na úrovni našeho světa.

J.Litvar: Nezabývá se, proto jako by se mu to zdálo neslušné…?

M.Laitman: A jaký je rozdíl, v tom není realizace člověka.

J.Litvar: To jest úkoly, které stojí před kabalisty, jsou o víc důležitější?

M.Laitman: Ovšem že. Co je důležitější – pozvednout se do Vyššího světa nebo vědět, co s kým se stane?

J.Litvar: Pod tramvaj se mi též nechce…

M.Laitman: Ale to nic nezmění. Pomatujete si- „Anička už vylila olej“? No a kdo to může změnit?

J.Litvar: Já jsem to pochopil tak, že Voland, co seděl na lavičce.

M.Laitman: To jenom v románu. A ve skutečnosti – ne dle autora:

J.Litvar: Voland prostě snímal informaci?

M.Laitman: Snímat informaci mohl ten samý Messing: předpověděl svoji smrt a mnoho dalšího. Toto mohl udělat. Změnit věk nemohl.

J.Litvar: A kabalista může?

M.Laitman: Kabalista může působit na ostatní lidi, pokusit se zapůsobit, v krajní míře, aby změnili svoji budoucnos,t ze špatného na dobré

J.Litvar: To znamená, zemětřesení, které muže vzniknou někde za pět let, se lze vyhnout cestou nějaké činnosti, o které mluví kabalisté…

Jak se vyhnout utrpení

M.Laitman: Lidé dojdou k takovému souladu s přírodou, že toto zemětřesení nebude, ale nebudou jej muset přežít uvnitř sebe.

J.Litvar: To samé zemětřesení?

M.Laitman: Jako určitý vnitřní otřes při vzestupu na další duchovní úroveň. Tehdy nebude vnější.

J.Litvar: Je to bolestivé – takové vnitřní zemětřesení?

M.Laitman: Ne-ne, ale musí se napravit na úrovni těchto strádání. Musí uvnitř sebe adoptovat tyto otřesy v kladném směru změn.

M.Sanilevič: Baal Sulam píše o třetí a čtvrté světové válce. To znamená, že tyto můžou vzniknout i v našem materiálním světě?

M.Laitman: Všichni prorokové, včetně Baal Sulama, která byl též na úrovni proroka (prorok – kabalista, dosáhnuvší určité úrovně v duchovních světech) – všichni oni upozorňovali na to – co se může stát, ale mluvili ohledně lidí. To znamená, že je v našich silách převzít tyto události na sebe – ohromné bolesti, strádání, neštěstí – a napravit se takovým způsobem, aby probíhaly ne v našem fyzickém světě během mnoha let, ale v našem nitru. Připusťme, malé dítě nepřeji se učit: jeho nutí, bijí jej. A ono, úporně si to nepřeje. A pokud, přece jenom, se napraví, to tímto ruší celé to dlouhé pořadí trestů, všechno pokračuje dobře. To znamená, že výsledně nad působením rákosky musí chtít, vypracovat v sobě přání učit se. Donutit je vybrat sio v sobě správné řešení a chtít se vyvíjet bez rákosky – to je to, co se snažíme vykonat, rozšiřujíc kabalu.

J.Litvar: Tehdy otázka, Vypadá to, že řetězec, podmíněně nazýván osudem, je předurčen. Lze jim projít buď pod rákoskou, nebo samostatně?

M.Laitman: Toto jsou i dvě cesty, které ve skutečnosti existují v přírodě. Kabala nabízí správnou cestu, bezbolestnou, spojené nejmenšími ztráty.

M.Sanilevič: Když si vezmu ten kinofilm a dívám se do budoucnosti: třetí, čtvrtá světová válka, je to tak?

M.Laitman: Ano! Ty vidíš: skutečně, třetí, čtvrtá světová válka. Tak je to napsáno ve všech knihách, tak je to napsáno proroky – strašné problémy jsou popsány napřed. Ale taky nemusí se uskutečnit. Píši o tom, co musí vzniknout v souladu vynucujícími silami přírody , která žene lidstvo k cíli. Ale lidstvo si musí uvědomit a zmoudřit, dojít po těchto stupních dobrou, krásnou, lehkou, krátkou cestou.

M.Sanilevič: A Bible – tam jsou též popisovány vnitřní války?

M.Laitman: Absolutně správně! Hovoří se o vnitřních problémech.

J.Litvar: Materiální myšlenka.

M.Laitman: Myšlenka – to je síla.

J.Litvar: Síla – to je látka?

M.Laitman: Ne. Ale pokud ji pochopíme, to již chápeme již přes materiální nosič.

J.Litvar: Je možné sílou svého rozumu změnit svůj život?

M.Laitman: Ovšem že. Myšlenka – to je největší síla v našem světě, v celém Vesmíru, ve všech světech. Ale není mocnější síly, než je myšlenka, záměr. Vše co děláme kolem sebe – je sílou záměru. Dnešní krize – taková různorodá a globální – to je důsledek našich nesprávných přání.

J.Litvar: Přání nebo záměrů?

M.Laitman: Je to samé. Proto, že samotné přání bez záměru o ničem nehovoří. A co z něj chceš vyjmout? Chceš si egoisticky užít si, využiv při tomto vše a vše.

J.Litvar: Copak mohu vypít vodu ne egoisticky, ne pro sebe?

M.Laitman: Ale, to nutnost pro tebe a ne na škodu jiným. Po pojmem nesprávného přání se má na mysli vztah k jiným.

J.Litvar: To znamená, hovoříme li o egoizmu, máme na mysli vztahy dvou nebo více lidí?

M.Laitman: A egoizmus – toto i je jen vztah člověka k okolnímu, jakým způsobem přející chce využít pro sebe všechno, co jej obklopuje. Zde je zahrnut i jeho vztah k přírodě.

J.Litvar: Dle slov vědců, lidský mozek je ve stavu zpracovávat velké množství informací, ovšem vědomě my chápe,e jen malou část.

M.Laitman : Ano, je zapojeno někde dvě procenta mozku.

J.Litvar: Proč?

M.Laitman: proto, že ostatní část našeho mozku je určena pro duchovní práci, Dvě procenta z něj – to je maximum, co využíváme v obyčejném pozemském životě. Více není zapotřebí. Vše ostatní, co je v nás – je jen pro to, abychom mhli začít pracovat v dalším měření, a tehdy nám bude zapotřebí zbytek mozku.

J.Litvar: To znamená, že před 50 tisíci let když se vytvářelo toto tělo, již bylo zamyšleno , že se musíme duchovně vyvíjet, tehdy již byl založen tento potenciál?

J.Laitman: Ovšem že, vycházejíc z našeho posledního stavu , přirozeně. A myslíš si, že se vše dle Darwina vyvíjelo – slepou cestou?

J.Litvar: Myslím si, že to bylo tak jak mě učili ve škole.

M.Sanilevič: Lze říci, že z pohledu kabaly, evoluce pokračuje? Tj. musíme v nejbližší budoucnosti provádět evoluci, ale tehdy to bude jiná úroveň všeho lidstva?

M.Laitman: V naší době, během nejbližších let musíme vystoupit na novou úroveň duchovního světa, vejít do dalšího objemu Vesmíru. Pokud toto neučiníme, brutální síly přírody nás donutí ke strádání. Je žádoucí, aby vše proběhlo cestou poznání, pochopení nutnosti.

M.Senilevič: Jsou li černé díry, mohou li kabalisté je zkoumat?

M.Laitman: Každý různě určuje tyto černé díry, informační propadla, pole, pohlcení nějaké té energie, její mizení…Všechny tyto problémy fyziků i mají vztah k materiálnímu světu. A kabala se vůbec nezkoumá látku, dokonce ani ve vlnovém nebo jiném aspektu. Proto k tomu nemohu nic říci.

M.Sanilevič: A co zkoumá kabala?

M.Laitman: Kabal zkoumá jen Vyšší sílu, která zapojuje do sebe všechny světy, nás, i jak můžeme se pozvednout, dosáhnout úrovně podoby této síle. Jediné, co potřebujeme.

Pokud je jedna jediná síla, která řídí vše, která drží všechno, na které jsme plně závislí, proč bychom ji měli zkoumat? Proč bychom se měli věnovat druhořadé činnosti, nějakými stupnicovými závislostmi? Co by nám to dalo?

Já odtud, z Vyšší úrovně, získávám působení na sebe. Musí s touto Vyšší sílou se vyrovnat, podobat se ji, dosáhnout lidského stavu společně s ní, dosáhnout rovnováhy ,komfortu.

J.Litvar: Se Stvořitelem?

M.Laitman: Nazvěte to Stvořitelem. Dosáhnout Jeho úrovně, být takovým jako On, Je to , to co je založeno v každém z nás, a my to musíme realizovat.

J.Litvar: Otázka ze Spojených států : Kdyby jste chtěl všechno zahodit a vypravit e za hledáním dobrodružství , prohlídnout si svět, začít nový život, vychutnat jej?

M.Laitman: Stále se , v tomto, nacházím, jako jakýkoliv jiný kabalista. A co nového lze uvidět v tomto světě? Co můžeš uvidět dnes? Obletíš celou kouličku a co uvidíš? Ve všech zemích je vše jedno a totéž. Co zde může být nového? Jaké mohou být novinky v tomto světě, na této malé planetě? Prostě zaměstnat trošku svoje orgány pocitů? Co já, konce konců, vidím, když cestuji po celém světě? Mimochodem, stejně miluji cestování, miluji přírodu. Dělám to proto, abych si udržoval fyzickou kondici. Ale je to přece jenom ohraničené pochopení všeho. Myslím si, že lidi to velmi brzy omrzí.

Vidění, které získává člověk z pocitu duchovních vlastností, může nahradit jakékoliv cestování. Je to nepřetržitý pocit, objevení, něčím neomezené.

J.Litvar: Země v určité etapě zmizí v souvislosti s tím,, že my jakoby z ní odejdeme, tak to chápu?

M.Laitman: Ne, Země nezmizí, ale tento svět, který vnímáme v našich orgánech pocitů – proto, že samotné tyto, naše orgány pocitů, zmizí.

J.Litvar: Mluvíme o celém Vesmíru, nejen o Zemi?

M.Laitman: O všem, co pociťujeme.

J.Litvar: Počítá se, že prvními lidmi na Zemi byli Adam a Eva, byli ještě nějací lidé před nimi?

M.Laitman: Adam a Eva nebyli prvními lidmi. Byl člověk, který žil před více než pěti tisíci sedmistí šedesáti lety na naší Zemi, jmenoval se Adam. On – první, který pochopil Vyšší svět, proto od něj začíná duchovní vývoj lidstva. Proto v návaznosti na něj odpočítáváme celou naší pozemskou cestu.

J.Litvar: Tak on je – první kabalista?

M.Laitman: On je – první kabalista. A před nim, přirozeně, existovali lidé v té samé podobě, jako my s vámi. Ale oni nebyli kabalisté, v nich nevznikala snaha pochopení svého kořenu, Vyššího světa, a tak takto existovali na naší Zemi, honili zvěř, rodili a podobně.

J.Litvar: To znamená, že židovský kalendář vede odpočet ne od vzniku lidstva?

M.Laitman: Od Adama. Od vzniku lidstva nemůžeme vést odpočet, je to někde před padesáti tisíci lety.

J.Litvar: Tj. pouze od objevení se duchovního hnutí?

M.Laitman: Ano, o všem. U nich je duchovní kalendář, protože získali kabalistickou metodiku. Máme dokonce knihu napsanou Adamem – „Tajemný anděl“…

Písmena – to jsou vlastnosti

M.Laitman: Od Adama je veden přesný záznam informací, a 20 generací od Adama po Avraama, po Starý Babylón, zaznamenávali a předávali informaci, proto, že to byly generace kabalistů. Po Adamovi už víme o všech kabalistech (je to zaznamenáno v Toře, v Bibli), a existuje záznam informací od jednoho ke druhému ústně i písemně.

Zde i přistupujeme k otázce: odkud jsou písmena a názvy písmen a jejich popisování, předávání informací písmeny?

J.Litvar: To znamená – písemnost. Odkud?

M.Laitman: Taktéž z duchovního světa. Když člověk chápe vlastnosti Vyššího světa na přeje si je vyobrazit, vyjádřit na úrovni našeho světa, to tyto síly, které pociťuje, se u něj přeobrazí do obrazů našeho světa, a on je vyobrazuje písmeny. AA proto každé písmeno má svůj určitý smysl, každé písmeno vyjadřuje určitou vlastnost. A složení těchto vlastností znamená přechod od jedné vlastnosti ke druhé, tyto tvoří slova.

Proč se najednou u člověka objevuje možnost komunikace, vyjadřování? Odkud to pochází? Je nám to dáno z Vyššího světa. Tímto způsobem se v nás projevují vnitřní síly. My jej neodkrýváme tímto vnějšně. Ten je našem nitru a vyvíjí se. Postupně se vyvinul do takového stupně, že uviděl, jakým způsobem se může vyjadřovat prostřednictvím písmenových označení.

J.Litvar: A ostatní jazyky, písemnosti – přesně stejně? Proč jsou však natolik různé?

M.Laitman: I tyto věznily od toho samého Starého Babylónu, z té samé abecedy, které tam přinesl Adam. Vezměte si knihu Ostřina „Vývoj dopisu“, je to ruský autor a kniha byla vytištěna před desítky lety. Je založena na písmu té doby, autor velmi vědecky dokazuje, že všechno pochází ze Starého Babylónu. Počátek písemností založil Adam, ve Starém Babylónu získává svoji konečnou vlastnost a následně je již rozšiřována po celém světě.

J.Litvar: Nyní vás poslouchám a vypadá to, že hesla nacistů, neonacistů o tom, že kolem -jsou jen Židé, jsou ospravedlněné?

M.Laitman: Ne, ne. Proto, že Židé – to je jen malá starobabylónská skupina, která následovala duchovním pokynům Adama a následně za nim dvacet kabalistů (nebo dvacet generací), které následně společně s Avraamem – jakoby s prvním současným kabalistou – odešli ze Starého Babylónu, se od něj odtrhli. A veškeré ostatní lidstvo ze Starého Babylónu  se roztrousilo po celé planetě.

J.Litvar: To znamená, že Židé – jsou bývalí kabalisté?

M.Laitman: Židé – to jsou staří obyvatelé Babylónu , jako všichni ostatní, jen s rozdílem, že přijali kabalistická pravidla pro svůj život. V té době, když všichni ostatní se začali vyvíjet egoisticky, tyto vybrali si pro sebe směr duchovního vzestupu.

J.Litvar: Ale u nich, pokud to takto chápu, se nic nepodařilo?

M.Laitman: Co znamená, u nich se to nepodařilo? Před zničením Druhého Chrámu všichni Židé se nacházeli ve stavu pochopení duchovního. Následně klesli na úroveň našeho světa. A nyní musí znovu ovládnout tuto duchovní techniku a předat ji celému světu.