Země „Obráceně“

M.Glizerin

Žil-byl v jedné zemi „Obráceně“ majitel studně a snil o tom, dát jednou někomu se napít z této studně. Jednou prochází kolem poutník. Majitel studně praví!

- Jak vidím, jsi unavený z nošení tvé těžké tašky, je ti morko. Vezmi si od mne vodu a napij se.

Poutník odpovídá:

- Chci vodu, ale mám neodkladnou práci. Vystrouhávám dřevěné lžičky. Mnoho jsem jich vyrobil a nyní hledám někoho, komu je mohu dát. Najdi někoho, kdo moje lžičky potřebuje a já se napiji tvé vody.

Majitel studně běžel na křižovatku cest, kde byl hostinec. „Tam určitě budou potřebovat lžičky“ – pomyslel si. V hospůdce byl hospodský, majitel, který se snažil všechny vždy nakrmit.

- Vezmu si u toho poutníka lžičky – řekl – ale navařil jsem mnoho dobrého jídla. Musím někoho nakrmit.

A tak běžel majitel studně ke skupině stavařů.

- Vy – říká – těžce pracujete. Snad nejste hladoví? Běžte do hospody, hospodský vás moc chce nakrmit.

- Ano, jsme skutečně hladoví, ale máme ještě mnoho sil, musíme ještě něco postavit. Chceš, vyryjeme ti ještě jednu studnu?

Majitel studně souhlasil s tím, aby mu vyryli ještě jednu novou studnu, aby mohl napájet ještě více poutníků. Za toto stavaři souhlasili se najíst v hospodě, hospodský za to souhlasil si vzít lžičky a poutní na oplátku se napije vody.

A tak žili překrásně v zemi „Obráceně“.

Ale jednou se objevil v zemi jeden moudrý podivín, který nic neuměl a jen seděl, a přemýšlel. Chtěl ho napojit majitel studní. Chtěl ho nakrmit hospodský. Chtěli mu postavit dům stavaři…A poutníci mu podsouvali, jeden lžičku, druhý vidličku a dokonce i barevnou televizi. Ale vše odmítal ten podivín, proto, že nic neuměl udělat pro ostatní.

Dokud nevymyslím něco, jak ulehčit všem život, nemohu nic dostávat – odpovídal.

A vymyslel:

- Pojďte – říká – abychom nemuseli běhat jeden k druhému, budeme platit zlatými mincemi. Když bude majitel studní chtít napojit poutníka, tak ten mu bude musetzaplatit. A peníze může vydělat, jestli bude souhlasit s tím, aby mu stavaři postavili něco nebo jestli poobědvá v hospůdce. A ten kdo nevydělává, ten dávat jíním nemůže. A pokud nikdo začne vyrábět falešné mince, aby dával a nevydělával, toho budeme soudit. Tak můžeme nakrmit i soudce a to už z hladu otéká, nechce jíst dokud jemu nenajdeme práci.

Podivín znal lidskou přírodu: všichni chtějí jen dávat a někteří se ani nestydí ,nemají svědomí, aby se zdrželi výroby falešných peněz..

Lidé měli radost z toho, že již nebude zapotřebí běhat a domlouvat se, že nyní budou více pracovat pro jiné. A podivín časem založil, první v zemi „Obráceně“ , banku.

Země „Obráceně“ je přesně taková jako je ta naše. Tam jsou též banky a podniky, cesty a závody, byznysmeni a obyčejní lidé. Ale přece je jen rozdíl: tam všichni lidé nechtějí si brát co nejvíce, ale odevzdat co nejvíce, a proto se mají rádi a jsou šťastni.

Kresby: Julie Vederina