LEKCE 2
Gratulace! Dostali jste se přes první lekci. Ale vyvstává otázka, „Co to má co všechno dělat se mnou?“ Odpověď je jednoduchá: „Doslova všechno.“ Víte, byli jsme stvořeni jen pro jeden důvod: přijmout úplné, neohraničené a absolutní potěšení, rozkoš. Ale abychom toho dosáhli, musíme vědět, jak tento systém, zvaný „duchovní světy,“ funguje. Každý zákon, jímž náš materiální svět funguje, vychází z duchovních světů. Tam byly naše duše, než jsme byli zrozeni a tam se vrátí, až naše životy skončí.
Avšak my se zajímáme jen o prostřední část mezi těmito dvěma událostmi, to období, kdy jsme uzavřeni uvnitř fyzického těla a máme srdeční tep. To je právě to, s čím nám kabala pomáhá – jak použít všechno v tomto životě k dosažení cíle zažití Stvořitele. Abychom duchovně vystoupili, musíme znát vše a použít všechny možnosti, které jsou nám nabídnuty.
Nejprve musíme vědět o všem, co je všude kolem nás v tomto světě, ve kterém žijeme. Potřebujeme porozumět odlišným kategoriím zdejší existence: nehybné, vegetativní, pohyblivé a mluvící, a jak pracují. Pak musíme porozumět sobě. Nemluvím o zvířeti, ve kterém jsme uzavřeni, ale o duši uvnitř toho zvířete. Musíme porozumět, jak roste, jakou roli můžeme hrát ve vývoji duše, a pak můžeme všichni postupovat v našem duchovním vzestupu.
To se stane přirozeně, ale proces je extrémně pomalý, krvavý, bolestný a končí právě tam, kde jste dnes – učením se, jak proces urychlit vědomě. Takže končíme s volbou. Buď můžeme převzít odpovědnost a dělat dobrovolně to, k čemu nás Stvořitel žene, nebo můžeme být do procesu nuceni skrze trápení. Ta druhá cesta se nazývá „cesta bolesti.“ Co se týče mě, jelikož jsem bojácného srdce, preferuji radši méně bolestivou cestu a budu souhlasit se spoustou práce, abych tomu (utrpení) unikl.
Moudrost kabaly není o tom, jak řešit naše problémy v tomto světě. Neléčí finanční potíže nebo nám nepomáhá najít životního partnera. Ale říká nám přesně to, jak plnit své duchovní povinnosti, a nebýt nuceni postupovat skrze další potíže. Touto cestou nám pomáhá vyřešit náš celkový problém, od nějž jsou nám sesílány všechny naše každodenní problémy. Všechny naše problémy a trápení jsou před nás vrhána z jediného důvodu: přivést nás do bodu počátku duchovního vzestupu.
Ale poté, co objevíme, jak všechno pracuje – zákony duchovních světů, kdo je k nám posílá, a proč – můžeme naše každodenní výzvy používat, aby nám pomohly se správně chovat a pohybovat se dál vstříc Stvořiteli.
Mezi nejnižší částí posledního duchovního světa, světa Asija, a naším světem, tímto materiálním světem, ve kterém fyzicky existujeme, leží bariéra, známá v kabale jako Machsom. Poté, co překročíme tuto bariéru a vstoupíme do duchovních světů, začneme cestu 6,000 kroků vstříc konečnému výsledku, známému jako Konečná Náprava – Gmar Tikun. Pokaždé, když na tomto žebříku uděláme další krok, znamená to odstranění vrstvy skrytí Stvořitele.
Konec Nápravy následuje nápravu všech našich tužeb. První stádium ve studiu kabaly se skládá ze čtení tolika příslušných knih, kolik je možné, a „strávení“ tolika znalostí, kolik je možné. Další stádium je skupinová práce, kde touhy studenta a skupiny splývají. Studentova Nádoba se zvětšuje proporčně k počtu členů ve skupině.
Ve stádiu skupinové práce je to skupina, která symbolizuje Stvořitele, jelikož cokoliv, co se nachází vně nás, je Stvořitel. Po celou dobu mívali kabalisté skupiny. Pouze uvnitř struktury skupiny a na základě vzájemných vazeb, pěstovaných jejími členy, mohou studenti postupovat ve svém pochopení duchovních světů.
Studium kabaly je vlastně založeno na dvoudílném procesu. V první části studujeme tvorbu a její vzestup z původní myšlenky Stvořitele přímo dolů na úroveň Našeho Světa. Druhá část je studium té cesty zpátky nahoru, od místa, kde existujeme teď, celou cestu zpátky nahoru do nejvyšší úrovně. Je důležité poznamenat, že fyzické tělo nikam nejde; zůstáváme právě tam, kde jsme. Vystupujeme duchovní cestou, která vyvstává z našich snah a vývoje, vyplývajícího z těchto snah.
V naší první lekci jsme se naučili o původních stádiích procesu tvorby a částech stvoření. Nyní, kdy jsme se něco naučili o anatomii bytosti, pokračujme. Vzpomenete si, že stvoření rozhodlo nepřijmout všechno světlo, ale pouze jeho část, řekněme 20%. Ostatních Zbylých 80% bylo ponecháno venku. Toto Světlo se nazývá Obklopující Světlo neboli Ohr Makif.
Světlo, které je vzato dovnitř, je umístěno v Toch, tělu, a Obklopující Světlo, Ohr Makif, začíná nyní bytost ovlivňovat. Říká, „Vidíš, jak příjemné je přijmout část Světla? Nevíš, kolik potěšení zůstává venku, jen zkus přijmout trochu víc.“ Můžeme pochopit, že je lepší neprožít potěšení vůbec, než jej prožít jen trošičku. Potěšení vyvíjí tlak jak zvenčí, tak zevnitř a stává se mnohem obtížnějším ke vzdorování. Už jste zkusili sníst jen jeden smažený brambůrek?
Mnoha způsoby je, pokud můžeme sníst jen jeden, mnohem lehčí nejíst brambůrky vůbec. Můžeme se obejít dny, týdny, či měsíce bez brambůrků, ale můžeme sníst jen jeden? Dokud nebralo dovnitř žádné Světlo, mohlo v tomto stavu zůstat po dlouhou dobu. Ale nyní, když je Světlo vevnitř, to je jako vychutnávání si chutě smaženého brambůrku, když jej jíte, a také jako podívání se dolů a uvidění celého sáčku, ležícího tam. Je zde tlak ze dvou míst, nejen z jednoho. Užíváte si to uvnitř a vidíte také, že je zde mnohem víc.
Parcuf je nyní tlačen jak zevnitř, tak zvenčí. Ale již vykalkuloval, kolik může kvůli Stvořiteli vzít. Pokud vezme dokonce jen nejmenší množství mimořádného Světla, odsoudí jej tato maličká troška Světla k přijímání pro sebe a cítění té hrozné hanby, což je mnohem horší, než kdyby nedostal to potěšení.
Je zde jen jediná věc, kterou může udělat. Může pouze odmítnou Světlo, které má uvnitř, aby se mohl vrátit do svého počátečního stavu prázdnoty, než dovnitř přijal jakékoliv Světlo. A to je přesně to, co naše stvoření, Parcuf, dělá. Světlo, vzaté kvůli Stvořiteli dovnitř, se nazývá Ohr Pnimi. Obklopující Světlo, kterému nebylo puštěno dovnitř, se nazývá Ohr Makif.
Tlak, který tato dvě Světla zároveň vyvíjí na clonu (Masach) v pupku (Tabur), což je v Parcufu hranice, která odděluje Toch a Sof, se nazývá „bití uvnitř a vně.“ V hebrejštině se to nazývá Bituš Pnimi uMakif. Jinými slovy vyvíjí tato dvě Světla tlak na hranici, která rozděluje oblasti, kam stvoření přijalo potěšení, a kam potěšení nepřijalo.
Co se skutečně uvnitř Parcufu děje? Světlo bylo přijato do úst, do Peh, a zatlačilo clonu dolu do úrovně Tabur, která se rovná těm 20%, které bytost vypočítala, že může přijmout kvůli Stvořiteli. Tabur (Pupek) je místo v Guf (v tělu), kde stvoření rozhoduje, že nesmí níže do Guf vzít žádné Světlo. Když stvoření určí, že nemůže tlak zvládnout a musí Světlo ze svého těla vyloučit, Masach (clona) se zvedne zpátky do úst (Peh), odstrkujíce Světlo. Ve skutečnosti to není tak, že stvoření nemůže zvládnout napětí. Ukazuje se, že Stvoření objeví, že to nesplňuje cíl, přijímat jen aby těšilo Stvořitele.
Takže jak stvoření ví, kolik přijmout? Jak došlo k tomu číslu 20%? To je odvětvím Roš. Než stvoření vůbec pustilo do Toch nějaké Světlo, mělo úplně všechny informace, které k udělání toho rozhodnutí potřebovalo. Vědělo, jaký druh Světla to byl, jaký druh rozkoše přinese, jaká byla jeho vlastní touha, a jak moc jeho síla odporuje rozkoši pro sebe samého.
Zapamatujte si, že první věc, kterou Parcuf udělá, je odmítnutí Světla, úplně je zavrhne. To Světlo se nazývá Ohr Chozer (Vracející se Světlo). Uvnitř toho Světla jsou všechny informace, potřebné pro Roš ke kalkulaci. Podle této informace - stejně jako informace, zůstávající ze stavu, kdy byl Parcuf naplněn Světlem, a ze stavu, následujícího omezení Světla - si Parcuf ponechává paměť minulosti, otisk zvaný Rešimo.
Takže co doopravdy existuje v duchovnu? Pouze touha těšit a rozkoše, které tu touhu uspokojují. Můžete si vzpomenout na termín Aviut, všechny informace o touze, které stvoření má. Roš je má taky, stejně jako informace o Světlu. Proces expanze toho Světla dovnitř Parcufu se nazývá Hitlabšut (oblékání, odívání). Člověk může doopravdy říct, že je zde jen Stvořitel a Tvorba.
Obrázek 5. Pět Parcufim: Galgalta, AB, SAG, MA, BON
Pokaždé, když stvoření vyloučí Světlo a začne kalkulovat, má informace ze svého předchozího stavu. Má paměť (vzpomínku na) touhy a paměť toho, jaké bylo Světlo. V kabalistických termínech má Rešimo Aviutu (touhy) a Hitlabšutu (Světla). To je vše, co potřebuje, aby přesně věděl, co cítil, když bylo naposledy Světlo přijato. Nyní může udělat řádné kalkulace o tom, co udělat dále, a jak to provést.
Když bylo Světlo přijato do Parcufu poprvé, nazývá se to Galgalta. Poté, co bytost Světlo odmítne, protože je napětí příliš velké na to, aby jej zvládla, zkusí přijmout Světlo ještě jednou, řekněme 15%. Ale aby to udělala, Toch se musí zmenšit, a to je přesně to, co udělá. Toch (Vnitřek) se zmenší, umožňujíce Roš (Hlavě) dosáhnout pouze tam, kde byl dříve Peh (Ústa). Nové místo, kde je Peh, je v místě předchozího Parcufu Galgalta, zvaném Chazeh (Hruď). Tento nový Parcuf se nazývá AB. Víc o tomto procesu později.
V duchovním světě je ve skutečnosti pět odlišných Parcufim (plurál pro Parcuf). Jejich jména jsou Galgalta, AB, SAG, MA a BON. Zapamatujte si, Parcuf je duchovní fáze, mechanismus kalkulací, který nezávisle počítá, jak se napravit, kde může přijímat, aby odevzdával Stvořiteli. V každém Parcufu je dovnitř bráno méně a méně Světla.
Takže jak jsou určovány úrovně Aviut (touhy) a Hitlabšut (Světla)? Ve skutečnosti to je zahájeno zpátky na začátku, kde Galgalta určila, že bude mít Aviut úrovně 4 a touhu úrovně 4. Vzpomeňte si, že přijala všechno Světlo, a pak je odmítla. Měla maximální úrovně jak Světla, tak touhy. Když mluvíme o určování těchto faktorů pro dělání kalkulací, zkracujeme způsob, jak je to psáno na (Světlo, Touha), v tomto případě (4,4).
Další Parcuf, v tomto novém případě nazývaný AB, si ponechává tato data a snižuje svou úroveň, aby odpovídala úrovni (4,3) – Světlu úrovně 4 a touze jen úrovně 3. Takto ví, že může přijmout Světlo bezpečně.
Pro SAG bude úroveň (3,2) a tak dále. Každý Parcuf snižuje svou kapacitu, naplnit kvůli Stvořiteli své tělo (Guf) Světlem, více a více. Je také důležité poznamenat, že v duchovnu není nikdy nic ztraceno. Každá předcházející část je uvnitř současné části. Takže ve skutečnosti je zde popisován systém, ne evoluce.
Jak bylo předtím řečeno, v každém světě je pět Parcufim a je zde pět světů: Olam Adam Kadmon (Olam znamená svět), Olam Acilut, Olam Berija, Olam Jecira a nakonec Olam Asija. Pět světů, každý s pěti Parcufim, znamená, že je zde celkem dvacetpět Parcufim, které se vynořují shora dolů. Později o nich budeme mluvit mnohem víc.
Náš svět je stav Malchut (absoultní vůle přijímat), který je charakterizován absencí clony, myšleno že postrádá základní požadavek, aby byl považován za Parcuf.
Zalistujte zpátky k diagramu (Obrázek 4) v předchozí lekci a znovu se na něj podívejte. V ukázaném Parcufu jsou dva různé stavy, ve kterých může být. První stav je, když od Stvořitele přijímá Světlo a užívá si potěšení. Tento stav se nazývá Chochma. Vzpomínáte si na první fázi, Fázi Alef, zvanou Chochma, když Stvořitelovo Světlo vstoupilo do Nádoby a těšilo ji? Člověk by mohl přemýšlet, zda je zde nějaký vztah mezi tou fází a tímto stavem. Buďte si jisti, že to není náhodné.
Druhý stav je, když Parcuf chce pouze dávat a být jako Stvořitel, a také se těší z toho stavu. Tento stav se nazývá Bina. Vzpomeňte si, že druhá fáze, známá jako Fáze Bet, je také nazývána Bina. Je celkem zřejmé, že tyto dva stavy, Chochma a Bina, jsou pravými protiklady. První má co dělat s přijímáním a druhý s dáváním.
Ve skutečnosti je tu také třetí stav. Smíšený, kde stvoření nabírá nějaké Světlo, ale pouze do míry, do které může přijímat, aby těšilo Stvořitele. Zbytek Parcufu zůstává prázdný. Teď již jste pravděpodobně uhodli, že tento stav se nazývá Zeir Anpin.
Je důležité vědět, že jsou dva druhy Světla. Světlo Chochma je Světlem potěšení. Světlo Chasadim je Světlem nápravy. Je to Světlo, které staví Masach, clonu, o které jsme mluvili. Takže jako příklad řekněme, že máme deset procent Světla Chochma a devadesát procent Světla Chasadim. Tento stav by spadal do „smíšené“ kategorie a nazýval by se Zeir Anpin.
Absolutně konečné stádium je naše zvířecká bytost, Malchut. Je to pravé 100%, bez zábran, „dej-mi-to-protože-to-chci“ stádium touhy přijímat. Tento stav má jiné jméno, Ejn Sof, což znamená „Svět Nekonečna.“ Nekonečno zde není jako vědecký termín nekonečno, ale místo toho se vztahuje k neomezenému přijímání, charakteristice Malchut. To je to, co se stalo právě před prvním omezením; Malchut vše hltala z vlastní volby. Ale také utrpěla následky, neuvěřitelný pocit hanby.
Ve skutečnosti je toto původní přijetí každé trochy Světla absolutní nezbytností. Aby byla cítěna duchovní hanba, vyplývající z přijímání bez dávání na oplátku, je nejprv nezbytné vnímat Stvořitele, vnímat Jeho vlastnosti, cítit Jej jako Dárce, vidět Jeho slávu. Srovnání mezi Jeho vlastnostmi a vlastní egoistickou podstatou bytosti pak přivodí pocit hanby.
Nejsme jiní. Náš první úkol je jednoduše vnímat Stvořitele. Ale to vyžaduje samo o sobě hodně práce. Sláva duchovna, Stvořitele, prostě nenastane najednou; orozprostírá se před námi. Jak to dělá, první věc, která se v nás objeví, je touha pro Něj něco udělat.
Tohle neustále vidíme v našem světě. Když má někdo možnost udělat něco pro velmi známého člověka, jako třeba filmovou hvězdu či člena vlády, udělají to s potěšením a radostí. Kdyby někoho z nás požádal o laskavost prezident U.S. nebo naše oblíbená filmová hvězda, pravděpodobně bychom se hnali to udělat bez ohledu na naši politickou příslušnost jednoduše kvůli velké důležitostičlověka, žádajícího to. Tento typ práce je považován za privilegium, ne práci, protože dostáváme tolik potěšení z toho, že nám je „dovoleno“ úkol udělat.
Cílem celé naší práce je odhalení Stvořitele, Jeho Slávy, Jeho Moci. Poté, co je této úrovně dosaženo, to, čeho budeme svědky, nám bude sloužit jako zdroj energie k udělání něčeho pro Stvořitelův prospěch. Mělo by být zdůrazněno, že toto odhalení Stvořitele nastane jen, když již člověk získal definitivní touhu použít odhalení jen pro altruistické účely, tj. dosáhnout altruistických atributů neboli odevzdání.
Nyní zpět k naší bytosti. Malchut odmítla všech 100% toho Světla a je vlastně stále ochotná přijímat Světlo, ale nechce použít svou vlastní vůli shltat vše, co může. Ví, že když jedná svou vlastní vůlí a přijímá kvůli sobě, vzdaluje se Stvořiteli. Pak udělá První Omezení, zvané Cimcum Alef. Učiněním toho se vrací do stavu prázdnoty, ale také se připodobňuje Stvořiteli.
Tento akt vzdání se způsobuje pocit bytí absolutní a úplnou. Může se zdát, že bytí prázdnou a úplnou si odporují. Ale nemluvím o prázdnu jako při hladu. Tato prázdnota je chybějení potřeby po potěšení. V našem světě by to odpovídalo bytí nasycen. To protože řijatá rozkoš se neztrácí. Ten, kdo provádí dávání cítí toho, kdo přijímá, neustále, zatímco mu dává a posílá mu potěšení. Takže je bytost schopná neustále cítit rozkoš dvěma způsoby, v kvalitě a v kvantitě.
Stvořitel vytvořil Nádoby zcela geniálním způsobem. Jsou organizovány tak, že postupně absorbovaly atribut Světla neustálého dávání. Skrze proces této absorbce se staly Světlu podobnými. Ale jak jen může být Malchut podobná Světlu a stále přijímat rozkoš?
Předtím jsme mluvili o tom, jak Malchut na všechny své touhy umístila Masach, clonu, činíce tak nemožné, aby přijamala kvůli sobě. Takže když k Malchut přichází Světlo, bytost vytlačí každý kousek potěšení. Dále rozhodne, že přijme jen tolik Světla, kolik může, aby potěšila Stvořitele. Tímto způsobem nepřijímá, je to stejné, jako by dávala bez zábrán.
Ze stavu Malchut ve Světě Ejn Sof, kde Malchut stále hltala vše, co mohla, a pak udělala Cimcum Alef, zůstává vzpomínka, Rešimo. Tato Rešimo se skládá z: (i) Hitlabšut úrovně 4 (informace o kvalitě a kvantitě Světla) a (ii) Aviut úrovně 4 (informace a síle touhy). Použitím těchto dvou druhů paměti, Rešimo Světla a touhy, vykonává Malchut ve svém Roš (hlavě) kalkulaci. Určuje, že je kvůli Stvořiteli schopná přijmout prvních dvacet procent Světla.
Rozložme si to do procent, sledujte, co se děje, a podívejte se, kam to všechno Světlo jde. 100% Světla, které přichází k Malchut se nazývá Ohr Jašar (Přímé Světlo). Celé toto množství Světla je odmítnuto a nazývá se Ohr Chozer (Vracející se Světlo). Malchut se rozhodne pojmout 20% Sv2tla. Těch 20% Světla, které vstoupí dovnitř, se nazývá Ohr Pnimi (Vnitřní Světlo). Největší část Světla, zbývajících 80%, ponechaných venku, se nazývá Ohr Makif (Obklopující Světlo).
Vzpomenete si, že v duchovnu je v každém světě pět Parcufim. Parcufim se nazývají Galgalta, AB, SAG, MA a BON. Galgalta byla první Parcuf, který přijal část Světla. Poté, co se stvoření rozhodlo, že jak zvenčí, tak zevnitř byl tlak přijmout více Světla moc velký, vyloučilo celé množství Světla. To protože kdyby pojalo dokonce i nejmenší množství dodatečného Světla, cítilo by nesmírnou hanbu.
Jak Světlo vstupuje do Parcufu, clona se snížuje z Peh do Tabur. Jak Galgalta vytlačuje Světlo, clona se vrací do Peh (Úst), který rozděluje Roš (Hlavu) a Toch (Vnitřek) a Parcuf je ještě jednou prázdný. V tomto bodě je opět vše v pořádku, protože v tomto stavu nemůže být potěšení cítěno. Je se clona zvedá zpátky do Peh, oslabuje se a Aviut se snižuje.
Celý tento proces ústupu Světla v Parcufu je znám jako Tříbení, v hebrejštině Hizdakchut. Ale na druhou stranu, během Hitpaštut (expanze Světla do Parucufu) se clona stává hrubší. Jinými slovy se Aviut ve skutečnosti zvětšuje.
Toto zvětšování či zmenšování Aviut (touhy) dává smysl, pokud se skutečně podíváte na to, co se děje. Jak Světlo vstoupí do Parcufu a sníží clonu, na clonu, která drží Světlo vně, je pokládán větší a větší tlak. To protože je clona tlačena (světlem) Ohr Pnimi, Světlem uvnitř něj, a také (světlem) Ohr Makif, Světlem vně jí. Jak se napětí zvyšuje, tak i touha. Ale jak se clona zvedá a vytlačuje Světlo, napětí se snižuje. Jak se napětí zvenčí a zevnitř zeslabuje, touha (Aviut) se snižuje.
Poté, co bylo z Galgalty odmítnuto všechno Světlo, bytost měla stále vzpomínky. Tyto Rešimot (plurál pro Rešimo) byly o kvalitě Světla, stejně jako o tom, jak moc bylo vzato dovnitř (Hitlabšut úrovně 4), a Rešimot o síle touhy, kterou Galgalta měla (Aviut).
Ale úroveň touhy, která byla zaznamenána, nebyla úroveň 4, byla to úroveň 3. Proč? Jeden stupeň Aviut se ztratil, protože si Parcuf uvědomil, že je pro něj nemožné pracovat s touhou v té čtvrté úrovni. Takže nyní jsou Rešimot zapsány jako (4,3), Světlo úrovně 4, ale síla touhy na úrovni 3.
Takže protože se Aviut snížila na úroveň 3, clona, Masach, sestupuje ze své předchozí lokace, jíž byl Peh de Roš, do nižší úrovně, která bude odpovídat síle touhy, rovnající se úrovni 3. Vzpomeňte si na úrovně Keter – Fáze 0, Chochma – Fáze 1, Bina – Fáze 2, Zeir Anpin – Fáze 3 a Malchut – Fáze 4. Nyní když se podíváte zpět na obrázek číslo 4, tyto vnitřní úrovně uvnitř části Parcufu, nazývající se Toch, začnou být trochu jasnější.
Po Hizdakchut, stažení Světla, je clona snížena o jednu úroveň, jednu sekci. To znamená, že je clona snížena mezi sekce Keter a Chochma v Tochu. Toto místo v Galgatě je známo jako Chazeh, místo úrovně 3.
Nyní celý proces začíná znovu. Ještě jednou zatlačí shora Světlo na Masach, na clonu. Clona nejprve jako předtím odmítne 100% Stvětla. Stvoření pak udělá kalkulaci k přijetí nějakého Světla, ale opět pouze dolu do Taburu Galgalty. Ale vzpomeňte si, clona se snížila o úroveň, takže bude vstupovat méně Světla. Znovu se odehrává proces Hitpaštut (expanze Světla).
Poté co Světlo dosáhne Tabur (pupek), clona začne jako předtím cítit tlak jak zevnitř, tak zvenčí. Bytost se musí stejně jako poprvé zbavit Světla. Clona se zvedá, ztrácejíce, zatímco to dělá, Aviut. Když se clona konečně dostane zpátky do Roš, do hlavy, naplní Parcuf nové Rešimot, vzpomínky. Tentokrát jsou úrovně (3,2). Vzpomeňte si, že to znamená, že se záznam Světla snížil o jeden stupeň na úroveň Hitlabšut 3 a paměť Aviut se snížila na úroveň 2.
Stejně jako předtím se clona sníží do úrovně, odpovídající její úrovni Aviut a Parcuf se opět zmenší. Clona je nyní na úrovni mezi (úrovněmi) Chochma a Bina Galgalty, kde v AB, v druhém Parcufu, existuje Chazeh. Tento nový Parcuf je známý jako SAG.
Opět se sníží clona a stejná věc, která se stala v prvních dvou Parcufim, se stane znovu. Clona se zvedne zpátky do Peh de Roš de SAG, a Rešimot se sníží na (2,1). Nový Parcuf, vytvořený v procesu, se nazývá MA. Poté, co se v MA uděje úplně stejný proces, vyjdou z Hizdakchut MA(stažení Světla z MA) Rešimot (1,0) a je zformován poslední Parcuf, BON.
Každý Parcuf se skládá z pěti části: Šoreš Keter (Kořen, 0), Alef Chochma, (1), Bet Bina (2), Gimel – Zeir Anpin (3) a Dalet Malchut (4). Neexistuje touha, kterou jste měli, máte, nebo budete mít, která neobsahuje tyto úrovně. Nemůže se bez nich objevit žádná touha. Tato formace je strnulý systém, který se nikdy nemění.
Tato poslední úrovně, Dalet či Malchut, cítí všechny čtyři předchozí touhy. Tyto touhy jsou to, co Stvořitel použil, aby ji vytvořil. Malchut jedné každé z těchto tužeb dává jméno a jsou to tato jména, která popisují, jak v jakémkoliv danném okamžiku stvoření vnímá Stvořitele.
Právě proto je Kli nazýván jménem Stvořitele: Jod Hej Vav Hej – JHVH. Co tato písmena reprezentují, touhy, z nichž jsou udělána, je v kabale studováno do hloubky. Formují něco podobného kostře člověka. Ten člověk může být velký či malý, může být hubený nebo obézní, ale člověk zůstává člověkem ať se děje cokoliv.
Nyní než skončíme tuto lekci, vyjasněme si pár věcí. Parcufim, které jsou naplněny Světlem Chochma, se nazývají Galgalta a AB. Pokud jsou naplněny Světlem Chasadim (Milosrdenství), nazývají se SAG, MA a BON. Všechna různá jména všech Parcufim jsou založena na kombinaci těchto dvou Světel, která existují uvnitř určitého Parcufu. Jedna každá věc, napsaná v kabale, stejně jako v Tóře, není ničím víc než duchovními Parcufim, které jsou naplněny buď Světlem Chochma nebo Světlem Chasadim, nebo oběma, ale v různých poměrech.
Po zrození pěti Parcufim: Galgalta, AB, SAG, MA a BON se všechny Rešimot ztratí. Všechny touhy, které mohly být Světlem naplněny pro blaho Stvořitele, byly vyčerpány. V tomto stádiu clona úplně ztrácí schopnost pro Stvořitele přijímat Světlo a může pouze odolávat egoismu, aniž by cokoliv přijímala.
Takže co se zde stane je, že Malchut udělá První Omezení, a pak může přijímat pět dílů Světla. Vzpomenete si, že jsme mluvili o duchovních světech. Ten první zmíněný svět, Adam Kadmon, je udělán z pěti Parcufim, které byly právě vytvořeny. Malchut dokončila všech pět svých Rešimot.
Nejprve byla ve Světě Ejn Sof (Nekonečna) Malchut úplně naplněna Světlem. Po Prvním Omezení bude kvůli tomuto systému Parcufim přijímat Světlo jen do úrovně Tabur. Nyní musí Malchut naplnit část, která je pod Tabur, zvanou Sof (Konec) a rozprostřít Světlo celou cestu dolu do svého Sium (Zakončení).
Stvořitel chce Malchut naplněnou neohraničenou rozkoší. Vše, co je potřeba, aby toho bylo dosaženo, je vytvořit pro Malchut podmínky, aby měla touhu a moc naplnit zbývající část, jinými slovy: posílat rozkoš zpátky Stvořiteli.