Přepis

Láska pozemská a duchovní

Vydávat za lásku vlastnost, která je absolutně opačná přírodě, je omyl naší doby.
Láskou nazýváme svůj postoj k tomu, co mi dává pocit rozkoše.

Člověk říká, má rád kávu, protože když ji piji, pociťuji rozkoš.

Znamená to však, že ji miluji?

Já miluji rozkoš, kterou cítím v kávě. Ale není to láska, kterou hledáme. Vyslovujeme něco a přitom cítíme úplně něco jiného, absolutně jiný vztah k předmětu nebo objektu.

Například říkáme, miluji ženu, ale zda je to doopravdy láska nebo ji miluji, protože mám nějaké potřeby, prázdnotu, přání či jakýsi určitý hlad a ona
mně naplňuje? Tak miluji ji nebo tu rozkoš, kterou od ní dostávám?

Znamená to, že miluji sebe a ji miluji prostě jako zdroj tohoto požitku. Jako miluji ryby, jako miluji maso. Znamená, že tu žádná láska není. Nemůžeme to nazývat láskou.
Lásku nenajdeme v pocitu přijímání, ale v odevzdávání potěšení. To se nazývá láskou.
„Miluj bližního svého“, znamená naplňovat, co si přeje. Tehdy se tento vnější výraz tvého vztahu k objektu jmenuje láska. Láska je to, že cítíš naplnění v odevzdávání druhému.

Pomocí lásky začínáš cítit jeho přání. Co on si přeje. Naplněním jeho přání vyslovuješ svůj postoj k němu, toto se jmenuje láska. Ale jestli pouze dostáváš, tak je to egoistické uspokojení.