Kdy nás přestanou bavit propady fondověho trhu...

U Roberta C. Mertova a Myrona S. Scholese  bylo všechno, o čem se může zdát vědci: Nobelova cena za ekonomiku, výplata za přednášky v přestižených univerzitách světa a uznání významných analytiků finančního trhu. Ovšem i uznání vybledlo před novou šancí uprostřed devadesátých let. Jeden bývalý a známý broker navrhl vědcům v praxi využít svoje poznání a vydělat peníze – mnoho peněz.

Jak konkrétně?

M.S. Scholes a R.C. Merton byli přesvědčeni, že statistický výzkum jim umožní přesně předpovědět kolísání a tendence burzy. „Ekonomické trhy jsou překvapivě precizní - to opakovali nejednou. – To je jako, když vrháš kostky. Šance na tu či jinou kombinaci se lehce poddávají výpočtům“.

Vytvořili údernou skupinu z profesorů matematiky a ekonomiky, společně s  již vzpomínaným brokerem založili soukromý „chedge“ – fond (investiční společnost, využívající strategii zisku v jakýchkoliv podmínkách) pod názvem Long-Term Capital Management (LTCM). Společnost, která založila svoji investiční politiku na matematických modelech. Její kanceláře se rozmístily v moderním předměstí, ve vzdálenosti nějakých 60 km od  Wall  Street a jejich činnost vzestupovala.

Za několik let se fond proměnil v objekt nezkrotné závisti každého bankéře a burzovního brokera. Zkušení „žraloci“ byznysu nevěřili svým očím: žádné ztráty, zaváhání, risky. Zdálo se, že vědci rozšifrovali tajný kód, našli zákonitost v chaotických pohybech kapitálů a naučili se tomu, čemu se říká, dělat peníze. Promiňte – velmi hodně peněz.

Investiční banky, tyto neúprosné skeptičky , změkly pod tlakem této očividné geniality a vydaly fondu kredity na sto miliard dolarů, dokonce nepožadovali potřebné garance. LTCM si naladil ekonomické spojení se všemi bankami  z Wall  Streetu a vytvořil rozvětvený finanční systém, ve kterém každá skupina  působí na celý řetězec…

A jednou, v zářijové noci roku 1998, bublina splaskla. Rusko, které se zamotalo v ekonomických problémech, oznámilo defolt (jednodušeji řečeno bankrot) a lavina se spustila…

Fond LTCM zkrachovala a  tímto vyvolala horečné srdcervoucí vzrušení v celé světové ekonomice. V tyto dny se zdálo, že se trh prudce pohybuje k nenapravitelným ztrátám. Alan Grinspen , legendární šéf federálního rezervního systému USA, svolal mimořádné zasedání za zavřenými dveřmi, kterého se zúčastnili ředitelé největších bank z Wall Streetu a Evropy. Bylo přijato kardinální a velmi nákladné   rozhodnutí – zachránit LTCM cestou restrukturalizace (dluhy byly zaplaceny a LTCM se tiše zavíralo). Toto umožnilo vyvléct svět z nejhlubší ekonomické krize.

Propadlé ztroskotání

Současné problémy světového kreditního systému připomínají ty podmínky, které přivedly LTCM k tak neslavnému konci před deseti lety. Nějakou dobu se zdálo, že se situace stabilizovala. Ovšem, 8. září nová úroveň krize hypotečního kreditování v USA vyvolala pád indexů a propad světového fondového trhu.

Stručná informace pro ty, kteří se služebně odloučili z pracoviště

Po tragedii „Dvojčat“ v roce 2001, následkem „měkkých“ procentuálních sazeb začal prudký nárůst poptávky trhu. Tak vznikly dvě gigantické bubliny: bublina realit a bublina akcií.

Bublina realit praskla první. Vysoké účetní sazby v roce 2007 z jedné strany snížily ceny (vzhledem k tomu, že se prudce propadl úroveň prodeje) a z druhé strany udeřily po dlužnících. Vlna neplatičů přivedla ke krachu bank a finančních domu. Započatý propad v USA zahltil burzy, banky, společnosti a hedge  fondy celého světa. Z této vlny, která se pronesla po Evropě, Asii, Kanadě a Austrálii, zakolísaly početné společnosti odbytu, korporace, výrobci a dokonce firmy vysokých technologii.

Dnes přízrak globální krize znovu poletuje po klenbách budovy světové ekonomiky. Jak dlouho může odolávat tomto ničícímu náporu? Jak předejít dalšímu krachu? Existuje vůbec nějaký univerzální prostředek?

Je to křehká rovnováha

Historická krize a propad LTCM názorně ilustrují nerozlučné vzájemné spojení všech systémů. Dokonce i ta nejmenší chyba, jakýkoliv jediný faktor se odráží na nejrůznější sféry a přivádí světovou ekonomiku na okraj propasti. A jakékoliv pokusy prognózovat vývoj událostí za pomocí ekonomických modelů do dnešních dnů skončily nezdarem.

Abychom mohli najít celkově objemné řešení problémů, které jsou aktuální, musíme se pozorněji zaměřit na ten zajímavý balanc, který vládne v přírodě. Jen při pochopení zákonitostí integrovaného systému, který nás obklopuje, můžeme správně předpovědět nadcházející události. Právě o tomto hovoří kabala.

Fakticky jakýkoliv jedinec působí na všech úrovních přírody na blaho společenství, ke kterému patří. Křehká vzájemná rovnováha vytváří podmínky pro život, právě v ní se vytvářejí všechny přírodní systémy.

Navzdory přírodě

Mechanizmy, které jsou vytvořené lidskou společností, jsou absolutně protikladem přírodní harmonii. Základem našeho chování je to, co vždy předpokládá úzké osobní zájmy. Toto nejenže ignoruje společenské blaho, ale  působí i na účet jiných v honbě za bohatstvím, slávou a mocí.

Na příkladu ekonomiky vidíme, že zájmy držitelů kapitálu a akcií jsou včele sociálních priorit. Někteří budou říkat, že mnohé se firmy obětují kvůli společným poptávkám, vytvářecí pojišťovací síť bezpečnosti. Takové otázky si ovšem zaslouží pochvalu, ale copak se za tímto neskrývá snaha každé firmy si udělat jméno a získat výhody z reklamy?

Situace je trochu ve slepé uličce: naše sebemenší činnost je schopna vyvolat daleko jdoucí následky v jiných částech světa a současně s tím jsme uvěznění v uzavřeném kruhu, neumožňující nám udělat jakýkoliv volný výdech.

Efekt spotřebitele

„Efekt motýlka“ – je rozšířená metafora matematického chaosu. V době globalizace analogem slouží „efekt spotřebitele“, každý náš krok ve sféře spotřebitele ovlivňuje velký počet mechanizmů, o kterých nemáme sebemenší představu.

Když jde jistá žena do nejbližšího nákupního střediska, odrážejí se její důmyslné finanční operace  v životě mnoha lidí na celém světě. Zboží, které nakoupí, může rozhodovat o osudu celého podniku, přivést k masové migraci, zachránit někoho od hladu, nebo obráceně donutit k žebrotě.

Mimochodem, jiný člověk se též zúčastňuje v celkovém procesu. Při přepínání doma TV kanálů si může prohlédnout, „protřepat“ celý reklamní trh. Jedno zmáčknutí puntíku se může odrazit na výplatě stovky lidí…

V posledních letech se náš svět přetvořil do něčeho podobného jako je křišťálová koule, která se může rozbít na kousky od jakékoliv praskliny, kterou okem neuvidíme.  Jednotlivé události, jako je ekonomická krize v USA, přírodní katastrofy, teroristické útoky nebo vyvolávající napětí v Perském zálivu přímo ovlivňují ceny zboží a ohrožují světovou ekonomickou stabilitu.

A co je nutné dělat?

Vyřešit tento problém není nějak složité – říká kabala – a to nemusíme být dokonalým ekonomem. Místo toho, abychom adoptovali mechanizmus našich vzájemných vztahů k přírodnímu přirozenému systému, vytvořili jsme systém umělých spojení, které jsou prolezlé egoistickým přístupem. Dokonce ani nechápeme, že jsme tímto vstoupili do konfrontace se zákony přírody.

Ovšem, lidstvo jako společenství, je neoddělitelné od přírody a přirozeně je povinné dodržovat její zákony. Dočasná a bodová rozhodnutí zde nepomůžou do doby, dokud se nedobereme k podstatě problému, čekají nás stálé otřesy a vesměs mlhavé představy o budoucnosti.

Učit se zákonům přírody

Samotný základ systému lidského soužití vede k nevyváženosti s přírodou. Abychom napravili tento defekt musíme vyřešit všechny naše problémy. A tehdy se kormidelníci světové ekonomiky zklamou v analgetikum a rozhodnou se léčit nemoc, musejí však přijmout několik opatření:

• Využít všechny sdělovací prostředky, dovést k lidem prostou myšlenku: všichni jsme závislí jeden na druhém, jako buňka jednotného organizmu. Při tomto každá „buňka“ musí pochopit, že nejvíce ziskovým ekonomickým modelem – je štěstí ostatních lidí. Pouze takto může člověk garantovat stabilitu své existence.
• Současně s tímto, je zapotřebí vysvětlovat, že příčinou stálých krizí, které námi otřásají je, že ve své činnosti čelíme neotřesitelným zákonům přírody.
• A konečně, lidé přijímající rozhodnutí, se musí naučit fundamentální principy přírodní  harmonie rozhodnout se, jaké změny je nutné uskutečnit v sociálních mechanizmech, aby se  přivedli k  rovnováze. V tomto nám pomůže kabala- metodika, která právě i přináší vědomosti o přírodních zákonech.

Pouze, když lidé, kteří  mají vliv na náš život, na základě vytvořených podmínek, začnou jednat právě tímto směrem, lze vyvést lidstvo z bahna, do kterého se ponořilo až po krk a postavit se na pevnou půdu. A tehdy svět zamíří k rovnováze s přírodou, jejíž výsledek překoná naše očekávání.

Ilja Vinokur