Krize: bude to zajímavé

„Život je jako bonboniéra: nikdy nevíš, co si vytáhneš“ – kdysi pravil Forrest Gump. Jaká je v tomto řečení pravda, to začínáme chápat až nyní.

Dollar klesl – dollar se vyždímal
Good- bay Ameriko!... Nadlouho? Rusko je pojištěno. Přesněji zastrašeno.
Ihned musíme regulovat ekonomiku! –Regulátor je poškozen.
Velká deprese! – Ne veliká, prostě moc                       veliká.
Zastavte vlak, vystoupím! – Nejste vevlaku, ale v letadle.       
Nasaďte si pásy! Promiňte, chtěl jsem říci: utáhněte si pásy!
Konflikt je nevyhnutelný. Šuro, umíte bojovat?
Proč máte konzervy v pískovišti? – Máme zde, řečeno, krizi…

Nelze spočítat počet hodnocení a prognóz, kterými se plní osobní kolonky, analytické rubriky a ekonomické přílohy, V nynější finanční realitě,  přesněji řečeno v krajní mezi, by mohl Forrest Gump obsadit čestné místo v řadě podnikatelů a expertů trhu.

Mezi námi, nikdo z nich nemá sebemenší představy o tom, co se stane v ekonomice za vteřinu. Složité modely se snaží odhadnout budoucnost na základě minulých zkušeností, ovšem i ta nejpodrobnější statistika jen lehce přikrášluje vládnoucí neurčitost. Stále častěji vedoucí ekonomičtí zpravodajové zakončují svoje články poloviční radou, náznaky: zatím světový trh jen bloudí v mlze, nestojí  za to sázet na jejich budoucnost.

A co se vlastně děje? Proč nevíme jak se zachovají systémy, které jsme sami postavili?“ Problémy s tímto spojením, které jsme si sami vytvořili, má hodně faktorů, tak nám odpovídají experti. Ale existuje i více pochopitelné vysvětlení: systém již nemůže fungovat po principu, každý jiným směrem (labuť, rak a štika). Pro ty, kdo nečetli tuto bajku Krylova, uvedu současný příklad: Madona a Guy  Ritchie, kteří se „zapřáhli“ do svatebního kontraktu z různých stran a následně jej vypověděli.

Dnes, ve století  „turboglobalizace“, nestačí nikdo ani kýchnout nebo se převrátit v posteli a celý systém začne nervně vibrovat s narůstající frekvencí. „Hlavní příčinou toho, co nyní probíhá je lidská příroda, která nás uvrhá to do strachu, to do euforie, která ale nezapadá do rámců ekonomických modelů“, řekl legendární šéf Federálního systému rezerv Alan  Greenspan. Mimochodem to řekl ještě v září roku 2007. Dokonce přiznal též to, že regulace, jako prostředek boje s krizemi, nikdy nepřivedla k řešení.

Jak říkají kabalisté, věc není o tom, že by nás nutila nepředvídaná lidská příroda jednat v rámci svých vyhraněných osobních zájmů.  To bylo i v minulosti, ale dnes se situace prudce změnila: všichni jsme se stali integrálním systémem, jako jednotný celek. Právě proto nám nepomáhají „staré prostředky“.

Samotný život od nás vytrvale vyžaduje, abychom přivedli svoji přírodu k nové odpovídající  realitě. Místo toho, abychom opakovali minulé chyby, vezměte si příklad z úspěšných modelů, které se v plném rozsahu osvědčily. Pokud je řeč o integrací,  máme mnoho vynikajících vzorů skutečné součinnosti.

Vezmeme si například lidské tělo. To je plně závislé na altruistickém chování buněk, ze kterých se skládá. Každá buňka pracuje ve prospěch organizmu, nechává si jen to, co potřebuje pro splnění tohoto úkolu. Fakticky je řeč o přesné zákonité měrnosti: jakýkoliv přírodní systém je závislý na správné součinnosti jejich částí. Jakmile některá z nich začne přinášet škodu místo užitku, ostatní se mobilizují na pomoc, aby vrátili systému rovnováhu.

My nejsme výjimkou. Baal Sulam, velký kabalista minulého století, píše o nutné opatrnosti ve vztahu k zákonům přírody: „Každý, kdo narušuje zákony přírody, odvrací se od cíle, který mu postavila, proto jej příroda potrestá“. Takový je stručný popis mechanizmů současné krize, který byly napsány před více než půl stoletím.

Při soudu přírody nejsou apelace, její rozhodnutí se přijímají vyšší instancí a nepodléhají odvolání. Ovšem v tomto smyslu je těžké nazývat nás těmi, kteří dodržují zákony. „Obohacuj se, neváhej. Není důležité na jaký účet“, - napovídá člověku jeho vnitřní hlas a člověk se s radostí podřizuje.

A v tom je problém. Představte si, kdyby se stalo, že si to nějaká buňka najednou „rozmyslí“ a začne se starat jen o sebe. Lékaři jednoduše odpovídají: rakovinový nádor. Krize je symptom nemoci, kterou je nutné léčit.

Lidstvo, které se stalo jednotným systémem, ihned podlehlo odpovídacím zákonům. Již se nám „nepromíjí“ to, co dříve procházelo. Pokračovat žít po starém  je to samé, jako bychom skočili se střechy mrakodrapu s výpočtem na „snad přece“. Pravidla hry se změnila a nyní místo toho, abychom využívali jeden druhého, se musíme starat o všechny. Do té doby, než se k tomu rozhodneme, budou krize stále pokračovat.

Usnadnit tak vážné rozhodnutí nám pomůže skutečný prostředek a to je společenské mínění. Vše bude o hodně snazší, když informační kanály, tisk, hromadné sdělovací prostředky a internet vysvětlí lidem, že se všichni nacházíme v jednotném systému, ve kterém je úbytek jednoho úbytek všech a zisk všech je zisk každého.

Nynější miliardové vlévání do ekonomiky je jako zbytečné cpaní analgetik těžce nemocnému. Je nutné radikálně změnit přístup a postavit co centra našeho světového názoru ne vlastní „Já“, ale společnost. Pouze společnost se nestane klokotající masou různých elementů, ale stane se rodinou.

Představte si: všichni kolem  jsou moji blízcí příbuzní. Všem upřímně přeji štěstí a pomáhám jim a oni zase pomáhají mě. Banky nás  v tomto podporují. Tak se dosahuje rovnováhy mezi námi a rovnováhou přírody. Vždyť v milující rodině působí právě ty zákony, které nyní porušujeme – zákony jednotného systému, integrovaného a dokonalého.

Ilja Vinokur

Více informace na www.kab.info