Něco o záhrobným světe…

Člověk přichází na tento svět s jediným cílem – překonav všechny poruchy, dosáhnout podobu vlastnostem Stvořitele. Ramchal

Žila – byla v našem světě jedna duše, která byla převtělena do těla. A jednou přišel čas, aby se duše s tělem rozloučila. Tělo, jak je známo, - do země a duše – do nebe. Letí v rozjasněné chodbě, raduje se. Myslí si: „ Znamená to, že ráj – to nejsou pohádky, čeká mě věčná pohoda!“

Když byla duše v těle, nebyla jednou z chudých, ale s příchodem víry – dávala peníze na dobročinné účely, pomáhala chudým. Ale slang , ovšem, že nebyl klášterní.

-Tak – přemýšlí, - měl  jsem kamarády lakomce, a ti, kdo již není…asi se trápí v pekle.

S takovými přejemnými  myšlenkami , v očekávání neuvěřitelných zázraků, letí do svých snů…

Letí…a najednou ,vší silou narazí do zadu stejným duším jako je ona.

- Co se děje, - ptá se duše, - proč jste tady? Zaklínily se dveře do ráje? Proč je zde fronta?

Všichni se zle zasmáli při vyslovení slova „ráj“. Namačkaná fronta se vyrovnala a všichni zase zamlkli.

Život těla v tomto světě není možný bez určitých znalostí o zákonech materiální přírody. Stejně tak ani duše člověka nemá právo na existenci ve Vyšším světě, pokud nezíská určité znalosti o přírodě duchovních systémů a světů. Baal Sulam.

Duše, nazveme ji Boháč, začala opět se tlačit na poslední ve frontě a ptát se, co se zde vlastně děje.

- Čekáme na odeslání na zem – odpověděla zamračeně Poslední.

Boháč na určitou chvíli ztratil řeč.

- Jak to! A to je vše?! Já jsem přece neumřel kvůli tomu, abych se znovu objevil v našem světě?! Opět plenky , mokrý zadeček, rodiče, kteří jsou zaneprázdněni jen sebou, otravné chůvy, škola, akné…No to tedy, ne! A co ráj?  - smutně se podíval Boháč s nadějí na společníka. Poslední se ani na něj nepodíval.

Ale peklo snad existuje?

- Ovšem, že ano, - ožil nemluvní společník – Odkud jsme přišli, tam se i vracíme.

- To není možné! Ty tím chceš říci, že náš svět je i tím peklem? Ale tam nebývá tak špatně!

- Ovšem, - odpověděl Poslední, - ten kdo bydlel ve sklepě a viděl slunce jen přes malé špinavé okénko, byl též spokojen, proto, že nic jiného neznal.

Poznat řízení a úmysl Vyššího Přání, proč stvořil všechna tyto stvoření, - je podstatou vědy kabala. Co očekává Stvořitel od svých stvoření, jaký bude konec kruhů světa, tajemství těchto koloběhů – všechno toto studujeme jako fyziku vyšších sfirot. Ramchal.

Boháč se začal pomalu v prostranství adoptovat. Nacházeli se nějaké průzračné rouře, kterou obklopovalo zářící světlo.

- A proč jsou zde jen muži?

- Převtělujeme se do těl miminek,chlapečků a holčičky – jsou ve vedlejší místnosti, aby se to nepletlo.

- Co, tím chceš říci, že jsem byl a budu vždy chlapem?

- A co, ty bys chtěl být ženou?! – Poslední se pousmál. – Až přijdeš do našeho světa, odřízneš si jednu část těla, přišiješ si jinou, - a budeš tím kým chceš být. Tělo jak budeš chtít, ale v duši, budeš stejně chlapem.

- Ale copak se naše duše nepřevtělují do různých těl“ mužů, žen, zvířat, rostlin ? –nesměle se zeptal Boháč.

- Četl jsi hodně pohádkové literáty?! – zeptal se ironicky Poslední, - My nejsme dokonce duše – musíme ,tu duši ,odpracovat. Tak jako, oživující síly pro tělo. A existuje zákon: je kořen mužské duše a je kořen ženský. A lidé – jsou vždy lidé.

Pokud bychom měli soudit podle duší, tak všechny generace od samého počátku světa – jsou jako jedna generace, jejíž život trvá několik tisíc let. Baal Sulam.

Boháč pomlčel, o něčem přemýšlel. Najednou jeho obličej vyjadřoval napětí a s námahou se zeptal Posledního:

- Když jsme hned odtud a tam, vždy jsme – lidé, vždy ženy a nebo muži…znamená to, celou dobu žijeme na Zemi a stále se vracíme do našeho světa? To znamená, že jedny a tytéž duše žiji od počátku světa i do nekonečna…Ale…v čem je smysl?

Ne, do nekonečna, všechno má svůj Cíl. Jedna a tytéž duše žiji ve světě, aby výsledně dosáhli tohoto Cíle – odpověděl Poslední.

Cílem stvoření je slití s vlastnostmi Stvořitele. Ten, kdo dokázal pochopit, jakým způsobem je stvořen svět a jeho zákony – se spojují s rozumem, je stvořící, to znamená slití se Stvořitelem. Baal Sulam

Fronta postupovala. Vstoupili do nějakého prostoru, za jehož okny proudem se míjely nějaké znaky a obrazce.

- Je to podobné jako ve filmu „Matrix“ – z nějakého důvodu se to zdálo Boháči.

Co je to ? – zeptal se Posledního.

Myšlenky a přání, které se spouštějí seshora ,ke každému žijícímu na světě, aby mohl následně jej mohl vést podle zadaného programu – odpověděl Poslední.

- Tímto chceš říci, že to nejsou moje myšlenky a přání, které pociťuji…? Co je osud…? To znamená, že je všechno naprogramováno…Copak jsme roboti, nebo co? A jak je to se svobodou výběru? – Boháč se nedůvěřivě podíval na Posledního.
- Ticho, později, - polohlasně odpověděl Poslední.

Náš svět je v plném rozsahu řízen seshora. My se o tom, každodenně, více a více přesvědčujeme: cokoliv  bychom chtěli změnit , vše je jinak, ne dle našeho plánu…Michael Laitman

Duše Boháče zpozorovala, že se již nachází v obrovské průzračné místnosti. Na jejím konci byl vidět kraj stolu, ale kvůli frontě nebylo vidět toho, kdo sedí za stolem. A za průzračnou stěnou duše, asi co prošli nějakou tou registrací ,nastupovali po skupinách do stejně průzračného výtahu, který je odvážel dolů.

Poslední, zpozoroval pohled Boháče a tiše pravil:

- Přesně, uhádl jsi to, tito – na Zem

Fronta rychle postupovala. Stůl s nebeským úředníkem byl už celý vidět. Za stolem seděl…lev a vydával duším nějaké papírky. Boháč se nechápavě podíval na zvíře.

- Co to je?! Nebo, přesněji, kdo?! – překvapivě se ptal Boháč.

Anděl, - odpověděl Poslední, - oni tu , v nebeské kanceláři, pracuji všichni.

Jak to, anděl?! A kde jsou křídla, svatozář a proč je on zvíře?

Ve skutečnosti, je to anděl – je to síla , jako síla přitažlivosti , síla proudu. Ale pro naše pochopení, mají takový vzhled, - odpověděl Poslední.

- Ale proč ne člověk, ale zvíře?! Copak by jim bylo zatěžko mít vzhled člověka s křídly? – nechápavě se ptal Boháč.

Člověk – to je Člověk, andělé za toto nemůžou. Prostě mají podobu té úrovně, na které se nachází. Stejně jako ty, mimochodem. Pokud si myslíš, že jsi na úrovni „člověk“, tak to se hluboce mýlíš, - tiše odpověděl Poslední, proto, že se už přiblížili ke stolu se lvem.

Poslední přistoupil ke stolu, vzal si nějaké potvrzení a šel dál, ke vchodu výtahu. Boháč se chtěl ještě na něco zeptat, ale už byl na řadě. Lev mu mlčky podal potvrzení. Boháč se podíval na obsah papírku a překvapivě vykřiknul:

„Místo určení: Afrika, Chudá bojující země, rodina chudáků“.

- Ale proč? Já jsem tyto zemi pomáhal penězi, posílal jsem humanitární pomoc…Daroval jsem jim několik letadel správné bojující straně?! A za to – rodina chudáka?!

Lev na toto nereagoval a už dával potvrzení dalšímu. Zezadu začali hlučet a tlačit Boháče, aby nezdržoval frontu.

Jedinou silou, řídící celý vesmír – je síla Stvořitele. A pokud se člověku zdá , že na světě působí jiné síly – tak se to děje proto, že Stvořitel chce napravit člověka. Baal Sulam

Boháč v zoufalství se rozběhl k výtahům, za Posledním.

- Proč?! Já jsem jim přece pomáhal! – s novou silou emocí se vrhnul Boháč na svého dočasného přítele.

A ty jsi to nepochopil? – Poslední se na něj podíval unaveným pohledem člověka, kterého už omrzel tento rozhovor – ty jsi jim nepomáhal, ale škodil. Překážel si národu se rozvíjet, dosahovat všeho svými silami. Copak neznáš přísloví: „Abys nakrmil chudáka, nesmíš mu dávat rybu, ale naučit jej ji lovit“.

Boháč se odmlčel, duše postupně nastupovali do výtahu a ujížděli dolů. Fronta před nimi se víc a víc zmenšovala. Boháč se začal bát.

Pochybnosti o nutnosti studia kabaly mizí, jakmile v člověku vzniká v plném rozsahu její trpkosti otázka: V čem je smysl života? Smysl těchto let, smysl bezpočetných utrpení a bolestí – kdo to potřebuje? Baal Sulam

- Ale co Stvořitel, kde je On a vůbec, On existuje? Copak nejsme zde kvůli tomu, abychom mohli uvidět Jeho? – rozpačitě se zeptal společníka.

Stvořitel? Ale jasně ! – z nějakého důvodu ožil Poslední – Ale nám, kteří jsme zde, On

Je nedostupný. Uvidět, pocítit Jej, lze jen pouze tehdy, když duše je spojena s tělem a ne, naopak.

- Na Zemi? – udiveně se zeptal Boháč. Chtěl ještě něco říci, ale výraz jeho obličeje se najednou změnil a Boháč se nedůvěřivě podíval na Posledního.

Ty to, odkud to všechno víš?

- Já…Poslední vzdechnul – Stvořitel otevřel přede mnou Cíl, dal mi možnost se stát Člověkem. Dal mi možnost svobody výběru, nebýt loutkou v našem světě. A jsem se opět začal honit za iluzorními blaženostmi našeho světa…A nyní jsem mezi vámi.

- Nechápu, - Boháč se upřeně podíval na společníka – a na jakém papírku to je napsáno?

- Já jsem to nečetl, abych se nerozrušoval. Vše, co mi Stvořitel dává, jsem si zasloužil – depresivně řekl Poslední – i když, můžu se podívat.

Podíval se na potvrzení a najednou se jeho obličej rozjasnil. Radostně přistoupil k Boháči a začal jej objímat.

- Ty se staneš synem šejcha v arabských zemích? – a uvolňující se od objetí, zeptal se Boháč – a proč se tak raduješ?

Poslední ukázal papírek Boháči, na kterém bylo napsáno: „Jakákoliv země. Střední úroveň důchodu. Mladá rodina, studující kabalu“.

Podle určení (poslání), kabala  - věda o vesmíru, jejíž článkem jsme i my. Ale s její pomocí můžeme pochopit nejen část našeho světa, kterou vnímáme s pomocí pěti orgánů pocitů, ale navíc ještě i ten objem vesmíru, který je nám při těchto pocitech nedostupný Tato část je v ní tou nejdůležitější – právě tato nás i přitahuje ke studiu vědy kabala.

Marina Fatejeva