Co je věda Kabaly?

Je to metodika odhalení jednotné Vyšší síly, řídící veškeré univerzum, každému, kdo se nachází v tomto světě.

Co zkoumá Kabala?

Zkoumá zdroj, složení a proces vývoje univerza, jeho kauzální základnu, cíl, místo člověka v něm a praktické uplatnění těchto vědomostí pro vyřešení otázky o úloze člověka v tomto světě.

Proč bych měl studovat Kabalu?

Studium vědy Kabaly člověku poskytuje odpověď na otázku o důvodu a cíli své existence, umožňuje mu najit svoje místo ve vesmíru, zkoumat a vybírat vždy nejlepší možné řešení a měnit svou situaci k lepšímu.

Má Kabala vztah k nějakému konkrétnímu národu, tj. není to přece jen židovské učení?

Základy Kabaly odhalil a začal s její systematickým vývojem jistý Abraham, obyvatel starověké Mezopotámie. Napsal rovněž první kabalistickou knihu – „Knihu Stvoření“. Jeho žáci, příbuzní, sluhové a potomci se zorganizovali do skupiny studujících jeho duchovní odkaz. Tato skupina si následně začala říkat „národ Izraele“, kdežto podle všech náznaků to byla součást starého perského národa (což potvrzují i genetické výzkumy).

Jaké postupy se používají při studiu?

Studium probíhá podle klasických kabalistických zdrojů: „Kniha Stvoření“, „Kniha Zohar“, díla Ariho, díla Baal HaSulama, spisy Rabaše. Veškeré hodiny a přednášky se simultárním tlumočením se vysílají pro všechny zájemce přes Internet v osmi jazycích: hebrejštině, angličtině, němčině, francouzštině, španělštině, italštině, ruštině a polštině.

 Na čem je tato metodika založena?

Během studia složení Vyšších světů žák postupně začíná pociťovat jejích strukturu a formu, povahu a vlastnosti. Je to podobné zvládnutí jakéhokoliv praktické dovednosti v našem světě. Zvyk a procvičování v člověku postupně vyvíjí schopnost vnímat něco, co dosud nevnímal, buduje v něm předpoklady pro vnímání běžně nedostupné jemné vrstvy reality, která se nachází mimo námi vnímaný svět.

Kabala a hypnóza: existuje nějaká souvislost? Pokud ne, jak to dokážete a jak to můžu s jistotou vědět?

Věda Kabala je metodikou osobního pochopení světa, v němž všichni existujeme. Žáci dostávají vědomosti z jednoho zdroje, dělí se o své pocity, zkouší je na sobě v různých situacích v běžném životě. Podle Kabaly by měl člověk být ženatý, starat se o rodinu, pracovat, plnit své občanské povinnosti, nijak se neomezovat ve společenském životě, neizolovat se, ale naopak přijímat tento svět jako základnu, k níž přidává své vnímání Vyššího světa.

Mají kabalisté nějaké nadpřirozené schopnosti?

Kabalista dostává seshora sílu k ovládnutí svých tužeb. Podle toho, nakolik je schopen využívat své touhy v podobnosti s vyšším zákonem univerza, s vlastností odevzdávání, získává vyšší informace a naplnění.

Kabala zkoumá pochopení Vyššího. Je Stvořitel, Vyšší síla, něčím konkrétním? Má nějaký tvar a určité místo, kde se nachází? Je možné jej pocítit (uvidět, ohmatat atd.) s pomocí naších pěti smyslů?

Od narození máme pět smyslových orgánů: zrak, sluch, čich, chuť a hmat. To, co vnímáme s jejich pomocí, nazýváme „náš svět“. Nevnímáme nic, co je mimo rozsah těchto senzorů, třeba že si je vylepšujeme všelijakými přístroji. Nedovedeme si ani představit, že by mohlo existovat něco, co je našimi smysly nepolapitelné. Na to potřebujeme další smyslový orgán. Tento se v Kabale nazývá „zástěna a odrážené světlo“ a vjemy v něm jsou naprosto odlišné od toho, co vnímáme běžnými pěti smysly. Není možné je vysvětlit někomu, kdo tento šestý smysl nemá, ani je něčemu připodobnit.

Stvořitele můžeme vnímat pouze v tomto dodatečném smyslovém orgánu, a proto Jej nedokážeme hodnotit s pomocí rozměrů, formy, váhy, barvy, hmotnosti apod. Účelem vědy Kabaly je vyvinout v člověku tento dodatečný smysl a naučit jej správně používat. Pocitům v tomto orgánu říkáme duchovní. Jeho zvláštností je to, že pocity v něm nejsou nijak závislé na pocitech v pěti materiálních smyslech, a tak i když lidské tělo umírá, člověk přetrvává ve vnímání v tomto šestém smyslu.

Za jak dlouho se může vyvinout tento šestý smysl?

Baal Sulam v „Předmluvě k TES“ tvrdí, že je k tomu potřeba od 3 do 5 let. Musíme dodat, že je to možné pouze, pokud žák splní všechny podmínky, potřebné pro správný postup. Tato doba může být zkrácena nebo prodlužena úměrně píli žáka. Ve většině případů to ale zabírá od 7 do 10 let.

Existuje život na jiných planetách, galaxiích? Co o tom ví Kabala?

Kabala tvrdí, že ve vesmíru neexistuje žádné jiné rozumné stvoření, než člověk. Všechno je stvořeno pouze pro člověka, k jeho vystoupení na úroveň Stvořitele. Úkolem člověka ve vesmíru je používat jemu danou svobodnou vůli k dosažení Stvořitelem stanoveného Cíle s pomocí buď dobrovolné nebo nucené nápravy (cestou Kabaly nebo cestou utrpení).

Narození a smrt – jak to vysvětluje Kabala? Co se děje s člověkem, když umírá? Převtěluje se jeho duše do jiného těla nebo se dostává do nebe či pekla?

Narození a smrt našeho těla – jsou pouze biologické stavy. Je přirozené, že se smrtí těla spolu s ním umírá také jeho pět smyslových orgánů a takto mizí vnímání „tohoto světa“. Každý máme v sobě zárodek šestého smyslového orgánů (bod v srdci), ovšem tento se v životě běžného člověka nevyvíjí a nic nepociťuje. Během smrti mizí pocity v pěti smyslových orgánech a tak tento bod šestého smyslu zajišťuje, že přijde nové vtělení s novými pěti smysly.  

Pokud ale člověk během života tento šestý smysl vyvíjí, začíná v něm vnímat Vyšší svět a ztotožňovat se s ním natolik, že se mu smrt těla jeví pouze jako zmizení nepatrného množství hrubých informací z jeho vnímání. Umístění do nově narozeného těla se pak stává pokračováním v duchovním vývoji. Duchovní vývoj je možný jak v těle, tak mimo něj. Peklo a ráj jsou stavy, které vnímá ten, kdo se nachází na cestě pochopení Stvořitele. Peklo je maximální vzdálení se od Stvořitele, ráj – totální splynutí se Stvořitelem.

Je Kabala nějak spojena s jinými duchovními proudy např. šambalou atd.?

Kabala nebyla a není spojena s žádnými mystickými, náboženskými, „duchovními“ směry, jelikož je vědou o podstatě Vyššího světa, která se člověku odhaluje pouze v míře, v jaké je vyvinut šestý smysl – zástěna. Věda Kabaly je metodou výzkumu, zástěna je výzkumným nástrojem. Zkoumaným objektem je Stvořitel či Vyšší svět, což je jedno a totéž. Vnímání Stvořitele se nazývá vnímáním Vyššího světa, duchovních stupňů či světů. Vůbec všechno, co vnímáme, je vnímáním Stvořitele v naším kli – touze po naplnění. Dokonce i před získáním zástěny vnímá člověk Stvořitele v podobě tohoto světa. Proto se takové vnímání nazývá skrytým.

Co je dobro a zlo z pohledu Kabaly? Jak se Kabala dívá na zlo, konané v našem hmotném světě, které se najednou ukázalo být dobrem: např. člověk, který záměrné zabil komára, tak nevědomky zbavil svět epidemie malárie?

Dobro – je vlastnost odevzdávání, poskytnutí požitku (v našem egoistickém chápání). Zlo – je vše, co je opačné vlastnostem Stvořitele. Vše, co člověku brání v tom, dosáhnout vlastností Stvořitele. Dobro a zlo, konané ve světě, se konají nevědomky, kvůli seshora zadaným vlastnostem. Nikdo z lidí pro to nemá svobodnou vůli. Proto veškeré „dobré“ skutky, jako třeba zbavení lidstva malárie, se nepokládají za skutky člověka, ale Stvořitele. Skutky člověka začínají s realizací svobodné vůle, tj. když Stvořitel ukazuje člověku, jak se k Němu přiblížit, a člověk je připraven vynaložit úsilí v tomto směru. Viz článek „Svobodná vůle“.

Je všechno v našem světě předurčeno, jako např. že se nutně stanu prezidentem nebo popelářem, ožením se s konkrétní ženou atd.?

Naprosto všechno je předem určeno. Svobodná vůle je pouze v urychlení cesty k předem danému Cíli na předem určené trati. Ale osobní snaha k tomuto Cíli, určenému Stvořitelem, vytváří v člověku vlastnosti podobné Stvořiteli a pozvedává jej na úroveň Stvořitele – věčnou, nekonečnou úroveň pochopení všeho.  

Kolik lidí, studujících Kabalu, se dostalo do duchovního světa? Můžete je jmenovat?

Mezi mými žáky jsou takoví. Přesnější informace poskytnout nesmím.

Jak si můžu představit to, co představit nejde: čas a prostor?

Čas mizí s překročením rychlosti světla, té nejvyšší v našem světě. Čas v Vyšším světě – je počet uskutečněných činů. Kupříkladu, „6000 let“ znamená 6000 postupných činů. Prostor – znamená touhu (po naplnění). Může být prázdná, naplněná, může chybět a vznikat.

Proč si Stvořitel přeje těšit stvoření? Není to nedostatek Stvořitele?

Touha těšit stvoření pramení ne z nedostatku v Stvořiteli, ale právě z Jeho věčnosti a dokonalosti. Pouze v dokonalosti vzniká myšlenka o úplném odevzdávání, přičemž v tak nekonečné míře, jako je On sám.

Proč je člověk egoista? Proč slovo „egoismus“má historicky negativní význam?

Celá příroda je touhou pohltit, mít se dobře, naplnit své touhy, svůj pocit prázdnoty, nedostatku. Stvoření, jejichž úroveň vývoje touhy se definuje jako neživá, rostlinná a živočišná, touží pouze po naplnění svého vlastního nedostatku. Úroveň vývoje touhy „člověka“ má kvalitativní rozdíl: touží po naplnění sebe sama a k tomu ještě má schopnost cítit sobě podobné.

Proto člověk cítí potěšení a utrpení ostatních, tj. může rozšiřovat své touhy pomocí závisti, usilování o uznání a moc a rovněž se učí se vyhýbat utrpení. Dokáže sebe naplnit ne něčím, co si přeje, ale něčím, co těší ostatní. Také trpí kvůli něčemu, co mají ostatní, nebo kvůli čemu trpí. Proto živočišná úroveň touhy po naplnění není egoistická, ale úroveň touhy „člověk“ – ano.

A tato úroveň je negativní, protože se porovnává s ostatními a přeje si být stále víc naplňován. Používá k tomu jakékoliv prostředky, i na úkor druhých. Právě tato snaha je kořenem všech střetnutí a konfliktů, a proto je taky negativní.

Co je egoismus nejvyššího stupně?

Egoismus nejvyššího stupně se nachází v člověku. Kromě živočišného stupně touhy se naplnit má navíc jako nadstavbu ještě cítění ostatních lidí. Tento pocit bližního používá člověk, aby bližnímu záviděl a takto ještě zvyšuje své touhy. Ale čím větší jsou touhy, tím větší je pocit nedostatku, a to nezávisle na tom, jestli člověk má možnost ukojit tyto touhy, převzaté od ostatních, či nikoliv.

Žádná touha totiž nikdy nemůže být ukojena: jakmile do ní vstupuje naplnění, ukojení, touha samotná se zmenšuje, až nakonec mizí, což vede k zmizení samotného požitku. Vzniká pocit prázdnoty, deprese – nemoc století. Právě toto je egoismus nejvyššího stupně, když si člověk uvědomuje, že není schopen se ničím naplnit.

Člověk ale pokračuje v hledání způsobů naplnění.

• Buď může zmenšovat své touhy,což zmenšuje utrpení a pocit prázdnoty a je tak ekvivalentem určitého naplnění.
• Nebo si najde způsob naplnění, při kterém by požitek touhu nehasil, ale aby existovaly společně, podporovaly se a rozvíjely se.

Tento způsob naplnění se jmenuje „kabalistický“ („kabala“ je hebrejsky „získávání“), jelikož je založen ne na potlačování egoismu, ale naopak na jeho zvětšování.

Jakmile začne člověk na sebe používat kabalistickou metodu naplňování, začínají jeho touhy rychle růst – až do velikosti vesmíru, do odhodlanosti do sebe pojmout veškeré možné požitky ve všech světech. Ale s tím, jak rostou touhy, člověk je také napravuje, proto se může stále vyvíjet, až do velikosti Stvořitele. A tak, největší egoismus vzniká v člověku, který stoupá po stupních duchovních světů, ale člověk ho ihned napravuje a naplňuje.