Základní elementy vesmíru

Díky svým výzkumům vědci-kabalisté objevili, že vlastní vesmír se sumarizuje v následujících fenoménech: touze získat požitek (naplnit se) a absolutní touze požitek poskytnout (naplnit). Touha po požitku (doslovní překlad termínu z hebrejštiny: racon lekabel), jakožto forma existence, předpokládá přítomnost prázdnoty, nepřítomnost naplnění, které existuje na vyšších úrovních v podobě pocitu. Tento stav je druhotný, vždy jemu předchází stav naplnění.

Ze všeho výše uvedeného plynou dva závěry:

• samostatné existenci touhy získávat, nazývané „materiálem vesmíru“, předcházel symbiotický stav dvou osnov - původní naplnění nebo také původní projev prapříčiny (touhy poskytnou požitek) nazývaný světem Nekonečnosti
• existoval konkrétní okamžik, když se fenomén získávání vydělil ze stavu  původního naplnění, díky němuž se tohoto naplnění zbavil a začal existovat jako samostatná touha získávat – materiál vesmíru.

Výsledkem aktu stvoření byl přerušený kontakt s Vyšší dávající sílou a vznikl základní materiál – stvoření, touha získávat. Stalo se to jako důsledek protikladů vlastností  Stvořitele (dávajícího) a stvoření (získávajícího). Cílem stvoření je samostatná, svobodná od vlivu Stvořitele, touha být podobný své prapříčině. Stav celého vesmíru vědci-kabalisté určili jako úrovně, stupně této podoby, jimž se říká světy.