11. RADOST S CHVĚNÍM

Slyšel jsem v roce 1948

Radost je považována za lásku, což je existence. To je podobné tomu, kdo pro sebe staví dům, aniž by ve zdech udělal jakékoliv díry. Shledáte, že do domu nemůže vstoupit, jelikož ve zdech domu není duté místo, jímž vstoupit do domu. Pročež musí být uděláno duté místo, skrze něž jeden vstoupí do domu.

Proto, kde je láska, měl by být také strach, jelikož strach je dutina. Jinými slovy musí jeden probudit strach, že nebude schopen mířit k odevzdání.

Následuje, že když jsou tu obě (věci), je zde úplnost. Jinak by obě chtěly zrušit tu druhou a z toho důvodu se je jeden musí snažit mít obě na stejném místě.

Toto je významem potřeby pro lásku a strach. Láska je nazývána existencí, zatímco strach je nazýván nouzí a dutinou. Pouze s oběma z nich společně je zde úplnost. A to se nazývá „dvě nohy,“ a právě když má jeden dvě nohy, může chodit.