72. Jistota je oblečení světla
Zaslechl jsem 10 Nisana (31. Března 1947)
Jistota je oblečení světla, nazvané „život“. V souladu s pravidlem: není světlo mimo kli. Proto světlo, nazvané světlem života, může světit pouze oblečené do nějakého kli(přání). Přání naplněné světlem života, se nazývá „jistota“, protože člověk vidí, že jakýkoliv nejtěžší čin je schopen udělat.
Z toho vyplývá, že světlo se poznává a pociťuje se v tomto kli jistoty. Proto míra života člověka se určuje mírou pocitu jistoty (mírou světla, které svití v kli), protože jim pociťovaná jistota právě určuje míru života v něm.
Proto se člověk může vidět sám, že celou dobu, dokud se nachází v pocitu života, jistota sviti ve všem a nevidí nic, co by mu překáželo v dosažení toho, co si přeje. A všechno je proto, že světlo života, tj. síla shora mu svítí a předává nadlidské síly, vždyť vyšší světlo je neomezené ve svých možnostech, podobně materiálním silám.
Ale když světlo života mizí z člověka, což se pociťuje jako ztráta míry životni síly, stává se člověk chytrákem a filosofem a každý svůj čin zvažuje: má cenu to dělat nebo ne. Když ho začínají opouštět životní síly, stává se opatrným a přiměřeným, ne prudkým a impulzivním jako dříve.
Ale chybí člověku rozum, aby pochopil, že celá jeho přemoudřelost a rafinovanost, ze které nyní soudí o každém jevu, se objevila pouze proto, že zmizelo, kdysi naplňující světlo jeho života. A proto si myslí, že se stal chytrým, oproti tomu co bylo předtím, když byl rychlý a nerozvážný.
Avšak je nutné vědět, že celá ta moudrost, kterou nyní dosáhl, dosažená tím, že zmizelo z něho světlo života, dříve jeho naplňující. Vždyť světlo života, které mu dříve poskytoval Stvořitel, bylo mírou všech jeho činů. A teď, když se nachází ve stádiu propadu, dostávají možnost nečisté, egoistické síly (sitra achra) přicházet k němu se všemi svými, jakoby spravedlivými požadavky.
A tady je možné dát jedinou radu – člověk si musí říct: „Teď se svým tělem diskutovat nedokážu, stejně jako argumentovat, protože jsem mrtvý. Čekám na vzkříšení tohoto mrtvého těla. Prozatím začínám pracovat „nad rozumem“, povídám totiž svému tělu, že ve všech svých požadavcích má pravdu a v souladu s rozumem mu nemám co vytknout. Ale doufám, že začnu pracovat znovu. A nyní přijímám na sebe břemeno Tóry a přikázaní (práce se záměrem „pro Stvořitele“) a stávám se gerem, o kterém je řečeno: „Ger je podobný znovu zrozenému“. Čekám od Stvořitele svoji záchranu (od egoizmu) a věřím, že mi nezbytně pomůže a já se znovu vrátím na rovnou cestu k Němu.
A když znovu dostanu duchovní síly, budu mít co ti odpovědět. Doposud musím jít nad rozumem, protože mi chybí svatý rozum (pro Stvořitele a odevzdání). Proto můžeš, mé tělo, v tomto stavu zvítězit nade mnou svým rozumem. Protože nemám jinou cestu, než je víra v mudrce, kteří mi poradili dodržovat Tóru a přikázaní (tj. nápravy odevzdáním) vírou nad svým rozumem, a být si jistým, že sílou víry budu hoden pomoci se shora, jak je řečeno: „Tomu kdo se přišel napravit – pomáhají“.